neděle 24. ledna 2010

HORRID CROSS - DEMO I & II [DOWNLOAD]

Black metal od lidí z hardcore scény je vždy dobrá zpráva. Eliminuje se nebezpečí pubertálního adorování války, čistoty rasy (aneb „pojďme šukat jen mezi sebou, ať rychle degenerujeme“), převlékání se za rytíře (vážně, jak se takoví lidé mohou brát tak smrtelně vážně), běhání ve slovanských halenách nebo vikingských kroužkových košilích, snobské pseudofilozofické plácání a podobné oblíbené black metalové kratochvíle. Najednou je důraz na hudbě samotné, na její atmosféře, energii. Když se navíc hudba daří tak, jako v případě Horrid Cross, je to svátek (samozřejmě zcela nesvatý).

Horrid Cross se poskládali ze členů Nazi Dust a Divisions a na svých dvou dosavadních demokazetách vydaných během roku 2009 zahráli v mých očích ultimátní black metal. Lineární, rychlý, syrový, surový, lo-fi, všechno co má black metal být a nic navíc. Frenetický běh nočním lesem (díky H.K.) jak má být. Každé demo má jen tři skladby, dohromady mají zhruba sedmnáct minut, první nemá texty, jen křik, druhé už nějaké texty má, ale netuším o čem. Domácí kopie obou kazet jsem si objednal na irradiatedcorpse@hotmail.com, pět dolarů za kus, label ke kterému budou mít nejblíž bude pravděpodobně Youth Attack a Satan's Din.

Pevně doufám ve vydávání dalších věcí ve stejném stylu.

MONARCH! - MER MORTE

Monarch!, Mer Morte, down-tempo, 2008, Throne Records, Francie, www.myspace.com/monarchuberalles

Monarch! jsou z Francie, jsou tři a od roku 2005 vydávají extrémně pomalý doom ohlodaný na sludge. Mají hned několik poznávacích znamení. Nikdo z kapely nevypadá jako metalový šampón. Za mikrofonem mají pěknou holku. Emilie střídá terorizující řev s éterickým čistým vokálem. Grafika je jako od dvanáctileté satanistky. Hudba spočívá ve sladěných erupcích bicích, kytary a basy a následného nekonečného feedbacku. Ekvivalent hromu do sněhové vánice. Žádný umělohmotný ambient ani samply. Jen kytara, basa, bubny a hlas prohnaný přes ozvěnu. Každý tento faktor a jejich vzájemná kombinace je přesně to, proč je mám rád.

Mer Morte je jedna skladba rozdělená na dvě strany desky. Celá první strana je předehra, jednoduchost hudby Monarch! dovedená do extrému. Zvuk, feedback a vzdálený hlas Emilie, spíš náznak než zpěv. Slyšíte mrazivě vábivou sirénu, ale je schovaná někde v mlze. Druhá strana pak naopak hned od začátku graduje, mezi erupcemi zvuku se zkracuje interval a Emilie pomalu, ale vší silou vykřikuje slova textu. Dlouhý konec už opět odeznívá ve stylu první strany, jen šepotu a polozpěvu je víc.

U extrémního down-tempa se těžko hodnotí kvalita. Je mi úplně jedno, že technicky to není hudba. (Na druhou stranu, pamatovat si tempo, nástup gradující frekvence a strukturu u minimalizmu roztahaného na čtyřicet minut nebude jen tak). Mer Morte je zřejmě jejich nejklidnější věc, skoro jde spíš o rytmický kytarový ambient, než o sludge (jako hráli na skvělém eponymním 2xCD) a má nejblíž k nařčení z toho, že jde jen o prázdnou zvukovou vatu. Přesto mě to baví. Mer Morte neterorizuje, neděsí, nezraňuje. Má specifickou atmosféru a zvuk, ve kterém se rád nechám topit. Okultní, na feedbacku postavený chill-out, který zcela vyplňuje prostor.

Varování: Throne Records trvá asi čtyři měsíce dostat zaplacenou desku z Francie sem. Doporučení: předně zkuste kontaktovat Doomentia Records. Plakát uvnitř je příjemný bonus.

KYLA - INTO THE DEPTHS/BLOOD

Kyla, Into the Depths/Blood, black metal, 2009 (kazeta 2005), Turannum, Švédsko

Kyla je především Kim Carlsson, stejně jako Hypothermia. Tento sedmipalec je znovu vydané kazetové demo z roku 2005, jen bez outra. Více než Hypothermii se Kyla podobá Tristovým Sebevražedným andělům. Nepřehledné ledové kytarové plochy, monotónní bicí a ztracené výkřiky rezonují v okolní prázdnotě. Křik víc než cokoli jiného zní jako plíce trhající snaha vydat zvuk, být slyšet. Ani náznak textu, vývoje, gradace, prázdnota je hlavní a jediný motiv. Stejně dobře funguje na zmrzlém poli, daleko ode všeho, jako mezi sklepy, garážemi a paneláky. Kyla je stejně jako Trist kulminace monotónnosti black metalu podtržená znásilněním shoegaze kytar. Jakmile se objeví kapela, co zkříží black metal se shoegaze tak, aby nejen zvukově utekla stereotypům obou žánrů, budu mít novou oblíbenou kapelu.

Desku nebude úplně lehké u nás pořídit. Turannum už asi dva a půl měsíce pracuje na eshopu tak usilovně, že stará stránka zmizela z webu. Možná se dostala k někomu komerčněji zaměřenému (ten, kdo chce aspoň sem tam něco prodat) do distribuce. Stáhnutelné by to mělo být bez problémů.

sobota 23. ledna 2010

ELIZABETH ANKA VAJAGIC

Elizabeth Anka Vajagic, singer-songwriter, Constellation, Kanada, www.myspace.com/elizabethankavajagic

Hudba Elizabeth Anky Vajagic je rozkročená mezi písničkářstvím a kanadským post-rockem. Na klasickou singer-songwriter produkci je obtížně uchopitelná a abstraktní, na post-rock je přece jen relativně písničkářská. K nenápadně nazvučené kytaře se přidává klavír a hromada tichých ruchů a zvuků typických pro kanadskou post-rockovou scénu (Godspeed You! Black Emperor, Set Fire to Flames, A Silver Mt. Zion). Což není náhodou, s Elizabeth hrají stejní lidé jako v těchto kapelách (alespoň někteří). Naštěstí (alespoň pro mě) není hudba na artovém zvukování postavená. Zásadním nástrojem není kytara, klavír, ani zvukové experimentování, ale HLAS. Hlas Elizabeth je hluboký, dramatický, plný, tajemný. Kdyby hlasy byly jídlo, tento by byl pořádný kus masa (i když ona bude nejspíš vegetariánka, ani nevím proč, tohle přirovnání mi nejde z hlavy). Vše ostatní je tiché a subtilní, vše je pomalé.

Vydala zatím jen LP Stand With Stillness Of This Day a EP Nostalgia/Pain. EP je méně písničkářské a víc ambientní a zvukové, hlas i atmosféra ale zůstávají stejné. Obě desky vyšly na Constellation a vypadá to, že obě jsou stále k dispozici.

Elizabethin hlas mě přenáší do dřevěného srubu někde v Kanadě, tak pozdě v noci, že už je brzy ráno (to ale neznamená, že by se mělo blížit svítání), z ohně už jsou jen doutnající žhavé uhlíky a oči udržím otevřené už jen napůl.