neděle 16. října 2011

AFTER ENVY

Envy, Ravelin 7 - Palác Akropolis, 15. října 2011.

Velká očekávání někdy mívají za následek nespokojenost i s jinak povedeným výkonem. Envy se to ale netýká. Nad jejich sehraností zůstával rozum stát, zvuk se brzo dostal přesně tam, kde měl být, dokonce i nasvícení se podařilo, což mě ve spojení s charismatem hráčů přimělo mít sem tam i otevřené oči. Mentálně jsem udělal spoustu pěkných fotek.

Insomniac Dose je ultimátní emo deska. Tolik přímočarého, opakovaně gradovaného prožitku zahraného bez afektu tak, že tomu člověk věří, není snad nikde jinde. Díky tomu ji ale nemůžu poslouchat nijak pravidelně. Vyžaduje veškerou pozornost a nechává mě sice šťastně, ale hodně vyčerpaného. Recitation zdaleka nemá sílu Insomniac Dose, díky čemuž je ale zároveň přístupnější a různorodější, ačkoli podobně epická. Na živo pak kombinace obou funguje skvěle. Ohromnou sílu měla každá zahraná skladba, střídání klasicky gradovaných věcí z Insomniac Dose, romantických předeher (připomínajících Mono) a živějších, veselejších věcí z Recitations vytvořilo perfektní vývoj k poslední skladbě před přídavkem. Tam koncert vygradoval do euforického finále, které nemělo daleko ani k Morriconnemu naživo.

Jakmile jsem zavřel oči, bylo to přesně jak jsem doufal. Nohy se mi pomalu odlepily od podlahy. Se zakloněnou hlavou jsem vystoupal pod strop. Pak celá Akropole explodovala zvukem, začala se naklánět a kymácet a já jsem jako hadrová panenka v bouřce  vrážel do zdí, do balkónů, do stropu, do ostatních, než jsem skončil na podlaze s tvářemi mokrými od slz a s nosem od krve. A potom znovu.

Ravelin 7 jsem před pár lety viděl v Yachtu a paradoxně mi tehdy připadali výrazně sehranější. Zvuk měli v Akropoli hodně ostrý a jednotlivé nástroje se spíš přetlačovaly, než aby fungovaly společně. Několik gradací pak vyznělo trochu naprázdno. Potenciál je v jejich hudbě evidentní, ale něco tomu chybělo. V Yachtu se jim to tehdy povedlo výrazně líp.

úterý 11. října 2011

ENVY

Zavřeme oči. Nohy se nám pomalu odlepí od podlahy. Se zakloněnými hlavami vystoupáme pod strop. Pak celá Akropole exploduje zvukem, začne se naklánět a kymácet a my budeme jako hadrové panenky v bouřce  vrážet do zdí, do balkónů, do stropu, do sebe, než skončíme na podlaze s tvářemi mokrými od slz a s nosy od krve. A potom znovu. 15. října totiž přijedou Envy.

sobota 1. října 2011

MOUNTAINGOAT

Digitální fotce se zřejmě nikdy nepodaří dostat do sebe tolik atmosféry, jako fotce na film. Perfektně to dokládá geniální fotka Daniela Higgse od Ondry Fišera. K tomu přikládám svůj výběr z jeho fotek někdy od roku 2006. Větší výběr najdete na jeho Flickru.

Koncert California Love v Jelení musel být neskutečné peklo. Triko s Ondrovou fotkou z koncertu dokládá, že v Bad Skulls mají vkus.

Daniel Higgs

SIGNAL LOST

CALIFORNIA LOVE

LAHAR

TIME OF MY LIFE

CURSED

SEE YOU IN HELL