neděle 24. června 2012

BEN FROST & MARC SILVER - THERE ARE NO OTHERS, THERE IS ONLY US



Ben Frost vedle hudby na svá alba skládá hudbu pro celou řadu dalších účelů: přes soundtracky k filmům, hudby k převážně k tanečnímu divadlu až po reklamu (viz tady). There Are No Others, There Is Only Us je krátký film Marca Silvera, kde s půl milionem špačků (zdroj youtube, nepočítal jsem je) vizuálně fascinujícím způsobem přemýšlí o síle spolupracujícího davu. Hudbu složil Ben Frost, nahrál ji Borgar Magnason.

Silverovo Vimeo umožňuje video i ke stažení v dobrém rozlišení.

neděle 10. června 2012

CONCERN @ K4

7. května 2012

Matar Dolores je duo z Itálie, Concern je Gordon Ashworth z US a společné turné je letmo zavedlo i do sklepní K4. Koncert by mohl být ještě komornější, jedině kdyby nepřišel vůbec nikdo - takto se v průběhu večera počet návštěvníků zdvojnásobil příchodem tří nově příchozích. To mělo nicméně za následek velmi příjemnou, až rodinnou atmosféru, která vedle společných slivovicí vyústila do mého podílení se na nazpívání narozeninového blahopřání pro přítelkyni Gordona. Tímto bych se jí rád omluvil. Pro pořadatele to není zrovna ideální konstelace, ale já měl pro sebe celou pohovku hned vedle pódia a nemohl si stěžovat.

Nikdo jsme přesně nevěděli, co od Matar Dolores čekat. Konsensus očekávání se ustálil na výplachu hlukem, místo kterého ale Italové v průběhu asi dvaceti minut svého vystoupení poskládali zvukovou koláž ve stylu musique concrète (do jaké míry je zvuková koláž synonymem pro musique concrète?) založenou na field recordings.Víc po mě nechtějte.

Concern je již osmiletým projektem, který měl právě tímto turné uzavřít svoji existenci. Jednotlivé desky Concernu se pohybují mezi kolážemi, drone a ambientem s širokým využíváním vysamplovaných akustických nástrojů a jejich smyček. Napřiklad poslední deska Misfortune, která vyšla přesně týden před pražským koncertem, je celá založená na využití specifického druhu harfy (15 string box-harp/lap harp). Na netemný ambient jsem si vytvořil dvě kritéria. Má smysl poslouchat tohle, když bych mohl poslouchat Grouper? A měl bych chuť se zúčastnit několika hodinové produkce? (Ultimátní ambientní zážitek pro mě byl Circular Veil na letošním berlínském CTM festivalu, což bylo sedmihodinové vystoupení Grouper společně s Jefre Cantu-Ledesmou.) Hodnotit Concern po jednom poslechu nemá smysl, ale odnesl jsem si pocit, že bych se nebránil strávit v jeho zvuku výrazně delší dobu. A několik desek.

Večer s koncem produkce neskončil. Vedle zmíněného narozeninového přání spočíval následující program v nočním turismu po stopách Vontů, prohlídky černé siluety zhasnutého hradu a závěrem na Stalinovi, kde nám společnost dělal letenský samorost s tetováním motýlka na krku, kariérou se šesti lety v komunistickém lágru a chrčícím rádiem, které do několika metrů vzdálenosti šířilo skřípavý industrial noise, ze kterého se k mému překvapení po snížení vzdálenosti stala Anna K. Na mikině měl Che Guevaru a na rozloučení nám mocně zahajloval. Jak často vidíte hajlovat někoho s Che na mikině? Jak často vidíte mikinu s Che na někom, koho zavřeli komunisti?

Gordon je mimo jiné aktivní jako hlukové Oscillating Innards a na podzim by se měl do Prahy vrátit, prý se svojí death metalovou kapelou. To by teoreticky mohli být Vile Horrendous Aerial Bombardment, což je zdá se noisecore jako prase. Je na co se těšit.

Doplnění (11. června): Death metal, o kterém Gordon mluvil, je Knelt Rote. Turné zatím není přesně naplánované, ale bude se točit okolo berlínského festivalu Nuclear War Now!, kde Knelt Rote hrají 9. listopadu. S Vile Horrendous Aerial Bombardment chystá vydat první desku do konce roku.

Matar Dolores @ K4 #1


Matar Dolores @ K4 #2

Matar Dolores @ K4 #3

Concern @ K4 #1

Concern @ K4 #2

Concern @ K4 #3

Concern @ K4 #4

Concern @ K4 #5

úterý 5. června 2012

PIG DESTROYER - NATASHA



Pig Destroyer jsou grindcorem tak nějak ve své vlastní lize. Nepatří mezi oldschool grindcore ani mezi moderní gore porn groove grindy, a přes spalující grindcore nasazení jsou pořád někde na dohled metalu. Možná něco jako kdysi Assück. Třeba Phantom Limb mi přijde (nebo minimálně v době, kdy jsem o desce psal přišla) jako ultimátní kolize grindcore a Slayer. Což mi sedí (nebo minimálně tehdy sedělo). Navíc nejen že mají texty, ale mají texty, které stojí zato si i přečíst. Zvláště pokud se chcete podívat do supertísnivého světa amerických náctiletých otloukánků stalkujících královny plesů s brutálním vyústěním. Zobecnil bych to na textovou tématiku starého amerického death metalu vsazeného do reálnějšího prostředí na úrovni makabrózní poezie.

Vedle toho vždycky trochu koketovali i se zpomalením. Třeba na Prowler in the Yard je několik věcí, kde grindcore nekoliduje se Slayer, ale s Black Sabbath. Tahle tendence vyvrcholila na bonusovém DVD (kvůli 5.1 surround zvuku) k desce Terrifyer nazvaném Natasha. Natasha je jedna třiceti osmi minutová sludge skladba o vraždě ze zhrzené lásky a sežrání vypravěče a pachatele obětí vrostlou v a sroslou s místem, kde ji nechal. Třicet osm minut je hodně. Osobně nejsem fanda nesoudně dlouhých skladeb. Nicméně na youtube existuje tohle video se sedmiminutovým Natashiným výstřihem odehraným na pozadí příběhu ze střední jihokorejské školy o problémové holce, klukovi, co se do ní zamiluje, a násilných konfliktů s jejím starým gangem. Video je natočeno reálně a syrově na vysoké úrovni jihokorejských filmů (v posledních dejme tomu deseti letech od tam přišla spousta perfektních filmů, třeba Oldboy a Sympathy for Lady Vengeance nebo starší věci od Kim Ki-duka patří mezi mé top filmy vůbec). Podle komentáře na YT jde o video k nějakého korejskému popu (kdyby tak takhle vypadaly všechny popové klipy) a je natolik dobré, že mám pocit, jako bych koukal na plnohodnotný film vměstnaný do sedmi minut. Ačkoli dějově nemá s Natashovu nic společného (s trochou fantazie by vlastně mohl být jejím prequelem), fungují dohromady perfektně. Klip je výrazně lepší, než metalová videa bývají a Natasha mu dává obludně mrazivou atmosféru s až hmatatelnou hrozbou tragédie, z čehož vychází jeden z mých nejoblíbenějších klipů.

Post je přes stáří videa i skladby (2004) skoro aktuální proto, že Pig Destroyer přijedou na Brutal Assault. Byla by velká chyba mít Brutal Assault zažitý jen jako sjezd ožralých důkazů evoluce. Samozřejmě tam takové potkáte. S postupujícím časem stráveným na místě se pak zdá, že někteří návštěvníci mají opice za ještě hodně nedávné předky a možná je stále potkávají na rodinných slavnostech. Na druhou stranu, Brutal Assault nabízí kouzelnou směs všemožného metalu a příbuzných stylů, kterou mezi festivaly budete hledat s obtížemi, a to i ze světového hlediska. A mají perfektní stan s téměř nonstop horory, kde se člověk může najíst, schovat před sluncem, deštěm a kde trávím zhruba stejně času jako na kapelách. Hlavně ale na soupisce kapel tradičně figuruje jméno, kvůli kterému má cenu tam jet, i kdyby zbytek festivalu tvořila vata našlehaná z kytarových sól, džínových vest a piva (někdy je i tohle fajn). Jel jsem tam kvůli Neurosis (a po většinu festivalu se bavil rozpoznáváním lidí, kteří tam byli jen kvůli nim), jel jsem tam kvůli Ulver. Loni mi taková kapela na soupisce chyběla, zato letos mě tam vedle Pig Destroyer silně táhnou ještě Ministry a Godflesh, s Crowbar jako bonusem. A extrémně mě baví představa, že Pig Destroyer zahrají Natashu. Celou.