pondělí 7. dubna 2014

THE BODY - I SHALL DIE HERE



Metal už dávno není žánr, ve kterém by docházelo k výraznému posouvání hranic. Zareagoval na to poměrně logicky návratem ke kořenům, díky čemuž najednou spoustu kapel hraje mix Black Sabbath a Electric Wizard a říká tomu stoner, Darkthrone se pak podařilo přitáhnout pozornost ke starému thrash metalu. Extrémní metal už dlouho nepřišel s něčím, co by tu nebylo už před deseti lety. Vzácnou výjimkou jsou Knelt Rote a The Body, v obou případech kapely žijící v americkém Portlandu.

The Body nezapadají hladce do žádné z metalových škatulek. Převážně pomalý rytmus asociuje doom metal nebo sludge, estetika je do značné míry společná s vážně braným grindcorem a zvukově připomínají řezavý industriál. Zvláštní kapitolou jsou vokály. Namísto předpokládaného hluboce posazeného growlu či murmuru Chip King křičí vysoce posazeným hlasem, který skoro připomíná Jeffa Smithe, vokalistu legendární americké skramz kapely Jeromes Dream. Což je zvuk, který od chlapa s vizáží motorkáře kombinovaného s fanatickým survivalistou nečekáte (druhý a poslední člen kapely Lee Buford vypadá zrovna tak). King tak budí dojem, že Smithe sežral a ten z jeho břicha zběsile křičí o pomoc. Poloha vokálu výrazně pomáhá nepříjemně reálnému vyznění kapely, protože neslyšíte metalovou pózu, ale skutečný křik.

The Body vydávají desky od roku 2004, více pozornosti ale začali přitahovat až v posledních pár letech (Knelt Rote tento typ pozornosti teprve čeká). A pozornosti přibude, právě vyšlá deska I Shall Die Here je totiž peklo. Na ní spojili své síly s Haxan Cloakem, který je známý svými hororovými, temně ambientními plochami s využitím akustických nástrojů, a výsledek je možná to nejlepší pro obě zúčastněné strany. The Body dělají to, co vždycky, Haxan Cloak to zvučí a produkuje. Spolupráce jim paradoxně eliminovala určitou roztěkanost a výsledek je hodně soustředěná, na kost ohlodaná noční můra. Nejde ale o noční můru ze světa Dračího doupěte, I Shall Die Here je hudební podkres k mučení arabů americkými vojáky, ke křižování protestujících ve zmrzlém lese na okraji Kyjeva nebo k rozřezávání afrických albínů tamními čaroději. Jo, ty tady umřeš, ale ještě mi chvilku vydrž.

Není to tak dávno, co se objevila zpráva, že americká armáda mučí mimo jiné hudbou Skinny Puppy. Vkus dobrý, ale I Shall Die Here bere audiosadismus na jiný level. Jenom na druhý track Alone All the Way bych dával pozor. Být nihilistický boxerský manažer, tímto trackem budu svému svěřenci vymývat mozek před zápasem. Výsledkem by nepochybně byly zdemolované šatny a k smrti ubití protivníci, rozhodčí i hostesky. To je zhudebněné násilí s ohromně motivačně gradující rytmikou. Ostatní věci jsou trochu jako zmodernizovaní Khanate, kteří neuspávají nekonečností.

V Praze už v neděli!

http://carymlhy.blogspot.co.uk/2014/01/telo-ve-sklepe.html https://www.facebook.com/events/1506673426225017/ http://www.last.fm/event/3750835+The+Body+at+Chapeau+Rouge+on+13+April+2014

4 komentáře:

amalgam řekl(a)...

super text, konec me hodne pobavil. jen bych nesouhlasil s tim doslovnym srovnanim s khanate (ani s jejich uspavanim) - khanate jsou narozdil od the body v ramci svyho vysinutyho zanru az neuveritelne elegantni a propracovani (zejmena asi na svym poslednim ep), kdezto u the body zustavam porad jen u deptajiciho zoufalstvi...

anek řekl(a)...

Myslíš na Capture & Release? Já měl u Knanate hrozně rád tu atmosféru první desky, ale mívám problém s dlouhými tracky. Fakt je ten, že jsem je dlouho neslyšel.

amalgam řekl(a)...

spis Clean Hands Go Foul (kde me chvilema napadaji treba dokonce az Codeine), ale ono se to v jejich hudbe objevovalo postupne cim dal vic - debut je genialni a v urcitym smyslu neprekonanej, ale ta roztrousenost a "prazdnota" dalsich nahravek otevira cestu prave zminene nalade a praci se zvukem, ktera muze byt bez trpelivosti (nebo zkratka rozdilnyho mindsetu) urcite vnimana jako nekonecna a uspavajici...

anek řekl(a)...

To je myslím LP. Nicméně tohle jsem možná neslyšel vůbec, asociace Codein zní hodně zajímavě, tak dík za tip!