NOVÝ VZHLED

Snaha byla o maximální jednoduchost. Pokud sem někdo chodí a má chuť to nějak komentovat, sem s tím.

WOLVES IN THE THRONE ROOM - BLACK CASCADE

Wolves In The Throne Room, Black Cascade, black metal, 2009, Southern Lord, USA, www.myspace.com/wolvesinthethroneroom

"Two Hunters" je výborné výjimečné album, jejich druhý koncert na 007 mě taky hodně bavil, na nové desky Wolves In The Throne Room jsem tak byl rozhodně zvědavý. EP "Malevolent Grain" slibovalo skladbu s ženským vokálem, což je po nádherné "Cleansing" slušné lákadlo. EP jsem si nakonec poslechl asi jednou a tím to pro mě skončilo. Místo melancholie a ambientně kytarových stěn měly skladby spíše rockovou strukturu, rockové kytarové postupy, atmosféra mě neoslovila ani za mák. Nevznikl ani ten drobný drápek, kdy mě album sice na první poslech nebaví, ale zůstane ve mně chuť to s ním zkoušet znovu. Tak tomu bylo například u posledních Lifelover. Na "Black Cascade" jsem slyšel pozitivní reakce, že je projev kapely přímočařejší, ostřejší. Sakra, kde? S "Black Cascade" mám úplně stejný problém, jako s předchozím EP. Vůbec mě to nebaví.

Místo na black metal nestandardně příjemných kytar stále ale zahalených v sychravém hukotu v kombinaci s excelentními polyrytmickými bicími, ve kterých se dalo krásně se utopit, hrají Wolves najednou čisťounký hi-fi black metal s kytarovými nájezdy a s bicími, které byly degradovány do rockově šlapavého podkreslení. Vždy je pozornost soustředěna jen na jednu složku (zatímco u "Two Hunters" se hlava točila při pokusu sledovat každou linku), jakmile jedna nastoupí, ostatní se poslušně stáhnou do pozadí. Místo namoklého lesa album asociuje asepticky čisté studio. Nikdy se nedočkám toho pocitu pravého "frenetického běhu měsíčním lesem" (nevím jak moc přesná citace H.K., perfektně výstižná), pro který mám tento typ hudby rád. Vše je na uzdě a umírá nudou.

Když už se tempo zrychlí (tak jako hned na začátku alba), honem zase zpomalí, asi aby bylo dostatečně progresivní. Příliš velký důraz na techničnost zabije cokoli. Poslední možnosti sychrava zabíjí nad kytarami klenoucí se klávesy a zvukové nastavení jednotlivých složek. Bicí jsou v pozadí, vokály vepředu, hlavně ať to není moc tvrdé. Wolves jsou na Black Cascade black metal tak moc, jako Green Day punk. Green Day si ale poslechnu raději. Přiznám se, album jsem slyšel jen asi třikrát. A to jen proto, že to jsou Wolves In The Throne Room. Jiné kapele takhle znějící bych nedal šanci ani do konce alba. Wolves skutečně začínají být black metalovou kapelou nehrající pro black metalové publikum. Jen to přestávám chápat jako kompliment. Když čtu komentáře o Black Cascade o tom, jaké je to zlo a špína, mám pocit, že jsem z jiné planety.

Neodpustím si ještě komentář k vinylové verzi "Two Hunters". Ta je krásná, bohužel s bonusovým materiálem. To zní sice pěkně, ale bonusy často pouze boří strukturu alba. Ta byla zrovna u "Two Hunters" mimořádná. Bonusem vzala za své. Díky deskám si poslední skladbu, která byla přidána, můžu pouštět skutečně jen jako bonus, jako skladbu samu o sobě, ona je dost povedená, ale co má znamenat šest minut ambientní vaty u "Cleansing"? Dokonce ani plynule nenavazuje na zbytek skladby, vata skončí a začne "Cleansing". Velice povedené. Jehlu se snažím trefit vždy až za vatu a poslechnout si desku tak, jak byla vydána na CD. Kapela/vydavatelství mi to dost znesnadňuje.

NAPALMED - III

Napalmed, iii, noise, 2008, vlastní náklad, Česká republika, www.myspace.com/napalmed

Třetí album českých Napalmed je slušný posluchačský oříšek. A co teprve recenzentský. Noise nepatří mezi mé standardní zájmy, nejsem tedy schopen posoudit, jak moc se podobá či nepodobá jiné kapele ze scény, jak moc je originální. Snad alespoň pro určitou představu, ze stránek kapely je zřetelně patrný obdiv k Merzbow.

Nejbližší možné srovnání, kterého jsem schopen, je s ambientem jako takovým. Jak u "iii", tak u v podstatě jakéhokoli ambientu je hudební složka v klasickém slova smyslu výrazně potlačena, hlavní roli hraje zvuk jako takový. Noise pravděpodobně nebude nikdo vyhledávat jako hudbu pro relaxaci, naopak běžně negativní dojem je vítaný. To už ostatně vyplývá ze samotného názvu žánru. Srovnání (které tentokrát fakt dost potřebuji využít) tedy zúžím na dark ambient, který je také vyhledávám pro přenášení negativních pocitů. Mluví se o strachu, tísni, prázdnotě. Většinou získám dojem vzdáleného nářku velryb, jsem otráven spoustou keců o mrazu a nekonečnosti vesmíru a ať to mám jakkoli nahlas, stejně je to vše stažené úplně do pozadí a prostor, který by měl být vyplněn zvukem, je prázdný.

V tomto je hlavní pozitivní rozdíl "iii". Hluk poskytnutý prostor vyplňuje beze zbytku, každá skulinka prostoru je naplněna ruchem, šumem, hlomozem, cinkáním, břinkáním. Při snaze o popis se mi asociuje slavná Čapkova věta, kde tuším v Povídkách Malostranských popisuje zvuky staré tramvaje. Ale já nejsem Čapek, Čapkova slovní zásoba mi bohužel chybí, musíte si to tedy představit sami. Představte si spoustu synonym a podobných slov pro těch pár, která jsem použil. A přesně tak to zní. Rozhodně to ale není pouze zvukový chaos. Velmi jasně se mi při poslechu v hlavě objevuje představa opuštěného polorozpadlého továrního kolosu, ve které zuří vichřice a nepředvídatelně se uvolňující elektrické výboje. Rytmická část (vytvářená hroznou spoustou věcí, viz stránky kapely) se z chaosu mění do skutečných rytmů, čímž hluk Napalmed získává rituálně industriální tvář. Přechody do rytmu příjemně oživují hluk a přitahují pozornost, iii tak nesklouzává mimo hranice pozornosti. Nebo alespoň ne tak moc, jako třeba onen dark ambient. Ten výsledný efekt bouřky a vichřice je mi velmi sympatický, do určité míry mi připomíná "Cursed Realms" od Sunn O))). Jen je atmosféra okultna a divokosti nahrazena industriálnem.

Co mi ale vadí je, že album se skládá prostě z jedné skladby o osmdesáti minutách. Proč? To je skladba tak celistvá a ucelená, že by nesnesla rozdělení do skladeb několika? Nemyslím si. Osmdesát minut nemám chuť (o času ani nemluvím) poslouchat skoro nic, natož pak něco tak náročného. Nejsem schopen to doposlouchat do konce v jednom zátahu. Hledat místo, kde jsem naposledy skončil, je otrava. Takže nakonec poslouchám určitou část ze začátku skladby dokola. Dle mého zbytečně. Jinak ale když mám chuť poslouchat nehudbu, tohle v mých omezených rozhledech vede.

Pozornosti neujde hodně zajímavý originální rozkládací obal.