MAAN, SWEDISH VOLVO GIRLS A FREDDY RUPPERT V CAFÉ V LESE

V sobotu 15. března jsme s Letmo pořádali koncert Maan ve sklepě Café V lese. Maan mají venku jednu skvělou desku a předchází je pověst nevyzpytatelné živé kapely. Nějaké překvapení jsme tím pádem tušili a v tiskové zprávě na to jemně upozornili. Že z tiskovky nakonec nebude sedět skoro ani slovo u žádného z vystupujících jsme ale nečekali.

Lokální support jsme měli exkluzivní. Přišel nám zahrát Freddy Ruppert, což je hnací motor mimo jiné za projektem Former Ghosts. S tím vystupoval na Creepe Teepee a pak ještě minimálně jednou v Matrixu a jednou na sedmičce. Jako Former Ghosts vydal dvě desky a opakovat stále stejné složení emotivně vypjatého new/cold/no wave by mu ještě nějakou dobu rozhodně vydrželo. Místo toho se z LA přestěhoval do Prahy a pod svým jménem začal dělat nikoli hudbu, která se od něj čeká, ale hudbu, kterou zrovna dělat potřebuje. Na základě toho vydal kazetu Dove Hounds (American Tragedies), která je písňovou formou příbuzná Former Ghosts, ale s odlišnou instrumentální stránkou, dvě kazety na NNA Tapes, z nichž první je filmově zabarvený temný ambient a druhá výborná musique concrète, až začal experimentovat s industriálním zvukem a minimalistickým rytmem - z toho je v současné době přístupná pouze skladba Mary I. Tuto formu prezentoval i na podzim jako předskokan No Age v Pilotu a právě to jsme čekali, že přijde i před Maan. Místo toho Freddy odehrál zhruba dvacetiminutový set skladeb Former Ghosts. Po několika letech v České republice poprvé. Včetně premiéry nové skladby. Na jeho pojetí industriálu jsme se těšili, ale tohle byl takový utajený klenot jen pro pozorné.

S Maan přijeli i Mathieu Serruys a Pauwel De Buck. Nejen že se Mathieu nejmenuje Mathieus, navíc chvilku před pražskou zastávkou začali vystupovat pod jménem Swedish Volvo Girls. Mathieu i Pauwel mají za sebou vystupování pod vlatními jmény a na základě toho jsme měli za to, že půjde o průnik jejich tvorby, někde mezi drone ambientem a kazatovými analogovými experimenty. Místo toho odehráli něco, co by z fleku mohlo vyjít jako další release na The Death Of Rave. Experimentální noisové kořeny zabalené v minimalistické taneční rytmice a další velké překvapení večera.

U Maan jsme věděli, že nevíme co čekat. A dostali jsme dvacet minut jedné skladby v hypnoticky repetetivním rytmu s klávesami, která asociovaly skoro až The Doors. Sice nadrzle krátké, ale stálo to za to.

Za to stál i celý večer. Díky všem za panáky. A Marii díky za zvuk, dle Maan zatím nejlepší na turné. Prý to poprvé znělo tak, jak má.
















https://www.flickr.com/photos/jan_anek/sets/72157645954864629/