úterý 14. července 2009

WOLVES IN THE THRONE ROOM - BLACK CASCADE



Wolves In The Throne Room, Black Cascade, black metal, 2009, Southern Lord, USA, www.myspace.com/wolvesinthethroneroom

"Two Hunters" je výborné výjimečné album, jejich druhý koncert na 007 mě taky hodně bavil, na nové desky Wolves In The Throne Room jsem tak byl rozhodně zvědavý. EP "Malevolent Grain" slibovalo skladbu s ženským vokálem, což je po nádherné "Cleansing" slušné lákadlo. EP jsem si nakonec poslechl asi jednou a tím to pro mě skončilo. Místo melancholie a ambientně kytarových stěn měly skladby spíše rockovou strukturu, rockové kytarové postupy, atmosféra mě neoslovila ani za mák. Nevznikl ani ten drobný drápek, kdy mě album sice na první poslech nebaví, ale zůstane ve mně chuť to s ním zkoušet znovu. Tak tomu bylo například u posledních Lifelover. Na "Black Cascade" jsem slyšel pozitivní reakce, že je projev kapely přímočařejší, ostřejší. Sakra, kde? S "Black Cascade" mám úplně stejný problém, jako s předchozím EP. Vůbec mě to nebaví.

Místo na black metal nestandardně příjemných kytar stále ale zahalených v sychravém hukotu v kombinaci s excelentními polyrytmickými bicími, ve kterých se dalo krásně se utopit, hrají Wolves najednou čisťounký hi-fi black metal s kytarovými nájezdy a s bicími, které byly degradovány do rockově šlapavého podkreslení. Vždy je pozornost soustředěna jen na jednu složku (zatímco u "Two Hunters" se hlava točila při pokusu sledovat každou linku), jakmile jedna nastoupí, ostatní se poslušně stáhnou do pozadí. Místo namoklého lesa album asociuje asepticky čisté studio. Nikdy se nedočkám toho pocitu pravého "frenetického běhu měsíčním lesem" (nevím jak moc přesná citace H.K., perfektně výstižná), pro který mám tento typ hudby rád. Vše je na uzdě a umírá nudou.

Když už se tempo zrychlí (tak jako hned na začátku alba), honem zase zpomalí, asi aby bylo dostatečně progresivní. Příliš velký důraz na techničnost zabije cokoli. Poslední možnosti sychrava zabíjí nad kytarami klenoucí se klávesy a zvukové nastavení jednotlivých složek. Bicí jsou v pozadí, vokály vepředu, hlavně ať to není moc tvrdé. Wolves jsou na Black Cascade black metal tak moc, jako Green Day punk. Green Day si ale poslechnu raději. Přiznám se, album jsem slyšel jen asi třikrát. A to jen proto, že to jsou Wolves In The Throne Room. Jiné kapele takhle znějící bych nedal šanci ani do konce alba. Wolves skutečně začínají být black metalovou kapelou nehrající pro black metalové publikum. Jen to přestávám chápat jako kompliment. Když čtu komentáře o Black Cascade o tom, jaké je to zlo a špína, mám pocit, že jsem z jiné planety.

Neodpustím si ještě komentář k vinylové verzi "Two Hunters". Ta je krásná, bohužel s bonusovým materiálem. To zní sice pěkně, ale bonusy často pouze boří strukturu alba. Ta byla zrovna u "Two Hunters" mimořádná. Bonusem vzala za své. Díky deskám si poslední skladbu, která byla přidána, můžu pouštět skutečně jen jako bonus, jako skladbu samu o sobě, ona je dost povedená, ale co má znamenat šest minut ambientní vaty u "Cleansing"? Dokonce ani plynule nenavazuje na zbytek skladby, vata skončí a začne "Cleansing". Velice povedené. Jehlu se snažím trefit vždy až za vatu a poslechnout si desku tak, jak byla vydána na CD. Kapela/vydavatelství mi to dost znesnadňuje.

Žádné komentáře: