pondělí 13. července 2009

NAPALMED - III



Napalmed, iii, noise, 2008, vlastní náklad, Česká republika, www.myspace.com/napalmed

Třetí album českých Napalmed je slušný posluchačský oříšek. A co teprve recenzentský. Noise nepatří mezi mé standardní zájmy, nejsem tedy schopen posoudit, jak moc se podobá či nepodobá jiné kapele ze scény, jak moc je originální. Snad alespoň pro určitou představu, ze stránek kapely je zřetelně patrný obdiv k Merzbow.

Nejbližší možné srovnání, kterého jsem schopen, je s ambientem jako takovým. Jak u "iii", tak u v podstatě jakéhokoli ambientu je hudební složka v klasickém slova smyslu výrazně potlačena, hlavní roli hraje zvuk jako takový. Noise pravděpodobně nebude nikdo vyhledávat jako hudbu pro relaxaci, naopak běžně negativní dojem je vítaný. To už ostatně vyplývá ze samotného názvu žánru. Srovnání (které tentokrát fakt dost potřebuji využít) tedy zúžím na dark ambient, který je také vyhledávám pro přenášení negativních pocitů. Mluví se o strachu, tísni, prázdnotě. Většinou získám dojem vzdáleného nářku velryb, jsem otráven spoustou keců o mrazu a nekonečnosti vesmíru a ať to mám jakkoli nahlas, stejně je to vše stažené úplně do pozadí a prostor, který by měl být vyplněn zvukem, je prázdný.

V tomto je hlavní pozitivní rozdíl "iii". Hluk poskytnutý prostor vyplňuje beze zbytku, každá skulinka prostoru je naplněna ruchem, šumem, hlomozem, cinkáním, břinkáním. Při snaze o popis se mi asociuje slavná Čapkova věta, kde tuším v Povídkách Malostranských popisuje zvuky staré tramvaje. Ale já nejsem Čapek, Čapkova slovní zásoba mi bohužel chybí, musíte si to tedy představit sami. Představte si spoustu synonym a podobných slov pro těch pár, která jsem použil. A přesně tak to zní. Rozhodně to ale není pouze zvukový chaos. Velmi jasně se mi při poslechu v hlavě objevuje představa opuštěného polorozpadlého továrního kolosu, ve které zuří vichřice a nepředvídatelně se uvolňující elektrické výboje. Rytmická část (vytvářená hroznou spoustou věcí, viz stránky kapely) se z chaosu mění do skutečných rytmů, čímž hluk Napalmed získává rituálně industriální tvář. Přechody do rytmu příjemně oživují hluk a přitahují pozornost, iii tak nesklouzává mimo hranice pozornosti. Nebo alespoň ne tak moc, jako třeba onen dark ambient. Ten výsledný efekt bouřky a vichřice je mi velmi sympatický, do určité míry mi připomíná "Cursed Realms" od Sunn O))). Jen je atmosféra okultna a divokosti nahrazena industriálnem.

Co mi ale vadí je, že album se skládá prostě z jedné skladby o osmdesáti minutách. Proč? To je skladba tak celistvá a ucelená, že by nesnesla rozdělení do skladeb několika? Nemyslím si. Osmdesát minut nemám chuť (o času ani nemluvím) poslouchat skoro nic, natož pak něco tak náročného. Nejsem schopen to doposlouchat do konce v jednom zátahu. Hledat místo, kde jsem naposledy skončil, je otrava. Takže nakonec poslouchám určitou část ze začátku skladby dokola. Dle mého zbytečně. Jinak ale když mám chuť poslouchat nehudbu, tohle v mých omezených rozhledech vede.

Pozornosti neujde hodně zajímavý originální rozkládací obal.

Žádné komentáře: