Náctiletí sígři z Kodaně, Iceage, jsou facka každému, kdo by chtěl
zbytečně papouškovat, že punk je mrtvý. S eponymní deskou by nejvíc in
byli v Anglii v druhé polovině sedmdesátých let, když Joy Divison byli
ještě Warsaw, ale z punku už se rodil post-punk. Většinou zní přesně v
tomto duchu, přitom ale nejde o pitomé retro, autenticita ze zvuku i
nasazení jen cáká. Hudba Iceage je na desce někde na pomezí punku a post-punku.
Chvílemi výrazně rytmická a temná, vždy zahraná s pankáčsky neurvalou
energií a smyslem pro jednoduché melodie, do kterých se ideálně vyřvává s
natrženým rtem a lahváčem v ruce. S postupnými poslechy člověk trochu
přehodnodí původní pocit, že je to celé čirý post-punk, který navozuje
zařazení výrazné White Rune na začátek alba. Punku bez přívlastků je na
desce nakonec výrazně víc. Pro mě osobně by nicméně opačný výsledek
znamenal oblíbenější desku - White Rune je pro mě vrcholem alba.
Největší hitovka je pak poslední You're Blessed.
Deska mi přišla pěkně po pankáčsku v nevycpané krabici od pizzy, odpovídajícím způsobem prohnutá. Moc dobrá práce, Escho.
Nedávno jsem navíc s hrůzou zjistil, že 3. prosince byli ve sklepě
Chapeau Rouge. Další akce, kterou se pořadatelům podařilo přede mnou
utajit (podobně jako třeba Counterblast v Discentru na jaře - to byla
akce s hodně vysokým stupněm utajení). Vedle facebookové skupiny
pořadatelské A.M. 180 Collective se vstupem na požádání jsem zmínku o
tom našel na serveru Indie Music, kde mají i report a fotky. Snad to byl dobrý koncert. Snad na něm příště budu taky.
(Fotka je z jejich blogu.)
0 komentářů:
Přidat komentář