Náctiletí sígři z Kodaně, Iceage, jsou facka každému, kdo by chtěl zbytečně papouškovat, že punk je mrtvý. S eponymní deskou by nejvíc in byli v Anglii v druhé polovině sedmdesátých let, když Joy Divison byli ještě Warsaw, ale z punku už se rodil post-punk. Většinou zní přesně v tomto duchu, přitom ale nejde o pitomé retro, autenticita ze zvuku i nasazení jen cáká. Hudba Iceage je na desce někde na pomezí punku a post-punku. Chvílemi výrazně rytmická a temná, vždy zahraná s pankáčsky neurvalou energií a smyslem pro jednoduché melodie, do kterých se ideálně vyřvává s natrženým rtem a lahváčem v ruce. S postupnými poslechy člověk trochu přehodnodí původní pocit, že je to celé čirý post-punk, který navozuje zařazení výrazné White Rune na začátek alba. Punku bez přívlastků je na desce nakonec výrazně víc. Pro mě osobně by nicméně opačný výsledek znamenal oblíbenější desku - White Rune je pro mě vrcholem alba. Největší hitovka je pak poslední You're Blessed.
Deska mi přišla pěkně po pankáčsku v nevycpané krabici od pizzy, odpovídajícím způsobem prohnutá. Moc dobrá práce, Escho.
Nedávno jsem navíc s hrůzou zjistil, že 3. prosince byli ve sklepě Chapeau Rouge. Další akce, kterou se pořadatelům podařilo přede mnou utajit (podobně jako třeba Counterblast v Discentru na jaře - to byla akce s hodně vysokým stupněm utajení). Vedle facebookové skupiny pořadatelské A.M. 180 Collective se vstupem na požádání jsem zmínku o tom našel na serveru Indie Music, kde mají i report a fotky. Snad to byl dobrý koncert. Snad na něm příště budu taky.
