"I hate the woods at night. Especially the sounds. People are always talking about nature like it’s all sweet and friendly. All I can figure is they never spent a night tight to a tree in the woods. Ever since camp I’ve hated the woods. There isn’t much else that scares me." (Marv)
By The Throat je protiútok proti přírodní new age relaxační hudbě (Frost pro themilkfactory). By the Throat je syrová příroda. Na rozdíl ale od ambientu čerpajícího ze syrové atmosféry přírody, nebo třeba black metalu, By The Throat přiznává současnost s její technikou. Nesnaží se elektronikou nebo elektrickými kytarami budit dojem absolutní neposkvrněné divočiny (což ideologicky prostě nefunguje), ale zprostředkovává pokoření této techniky a její bezmoc proti divokým prehistorickým silám. Jako byste byli na fajn pikniku, ale najednou je noc, zima a blíží se vlci. Jako když se v lese potmě otáčíte za hrozně hlasitým zvukem vlastního srdce a sluchové vnímání prostoru vám dezorientuje váš vlastní dech. Jako když s autem zapadnete do sněhu a okolo vás není nic než tma a sníh.
Těchto pocitů Frost dosahuje hlučným ambientem poskládaným z hlukových stěn zefektované kytary, zdánlivě náhodných fragmentů melodií zahraných na akustické nástroje a drone plochami z mimo jiné dechových nástrojů a přízračného sboru, který jakoby prolétal kolem vás. Zatímco člověk je na albu slyšet skrze zvuk respirátoru, vlčí vytí se opakovaně vrací. Slyšíme sice sbor, ale jen jako součást pohřební halucinace. Nejvýraznější skladbou je první a nejhlučnější Killshot, která pravděpodobně nadlouho ovlivní vnímání celého alba. Ve skutečnosti je na albu méně noise, než se díky Killshot zdá. Nicméně jestli má By The Throat jeden jediný specifický prvek, je to právě hluk na Killshot, který opakovaně a nesnesitelně dlouho graduje, čímž (při dostatečné hlasitosti a čistotě zvuku) dokáže vytvořit fyzický pocit ohrožení a úzkosti. Jako když obrovská radlice před sebou hrne masu zmrzlého sněhu. Přímo na mě.
BY THE THROAT (VM)
Vedle hudby, která je dostatečně hlučná a svým způsobem agresivní, aby bavila mé zlé já, a přitom dostatečně hudební, aby byla víc, než jen součástí některé škatulky agresivní hudby, má pro mě By The Throat dva další bonusy. Jednak citaci Twin Peaks (které je součástí mého osobního top ten veškerého umění) a jednak odlehčující, lehce sebeironický a polidšťující odkaz na Ghostbusters (Peter Venkman je jméno hlavní postavy, kterou hraje Bill Murray, což je vlastně třetí bonus, protože Murray vládne).
LEO NEEDS A NEW PAIR OF SHOES (YT)
Zhruba od roku 1996 jsem dlouho dlouho poslouchal z walkmana The Wall, kterou jsem si z tátovy desky přehrál na kazetu. Někdy okolo roku 2001 jsem četl Spark a chodil do Redblacku asi tak, jak děti chodí do cukrárny, a tak jsem objevil A Sun That Never Sets od Neurosis. V roce 2009 přišlo By The Throat a trojice zásadních desek se mi uzavřela.
Dnes vyšel na Bedroom Community repress By The Throat na vinylu. (Pokud By The Throat náhodou nemáte, na Frostově bandcampu je celá k poslechu.)
