Když mi bylo okolo patnácti (plus mínus pár let), techno znamenalo to samé jako disco a disco byla nadávka. I Chaozz říkali, že nikdy neklesnou k tomu, aby dělali techno. Jinou elektroniku jsme neznali. Prodigy a Chemical Brothers tohle trochu nabourávali, ale vlastně moc ne. Chtělo to dlouhou cestu k objevu, že techno nejsou jenom davy zpocených šampónů se svítícími náramky a tykadly, ale že existuje i techno ohlodané na kost, se zvukem, jako když do sebe v opuštěné továrně narážejí ocelové trubky. Kapitola sama pro sebe pak je, když tento minimal industriál rezignuje na rytmus. Najednou se objeví temný drone ambient, jaký jsem marně hledal. Městská noční můra. Zlý trip v Berghainu. Jména ve výběru jsou jména, která stojí za to sledovat.
Datach'i a Vex'd se s ostatními ve výběru potkávají v té ambientní stránce, normálně je ale Datach'i zběsilý breakcore ve stylu Venetian Snares a Vex'd chytrý dubstep. Zbytek je minimal techno jak poleno, i když Mika Vainio hraje v poslední době víc drone než techno. Emptyset tuhle arytmickou polohu při zachování čisté elektroniky berou v současnosti jako hlavní náplň svojí tvorby a docela dobře mohou představovat evoluční stupeň. Doufám.
1 Regis – Solution (Voice)
2 Donor – Rhetoric
3 Emptyset – Mirror
4 Mika Vainio – Berns
5 Datach'i – Whhispering Windows
6 Shifted – Yearning
7 Mika Vainio – In a Frosted Lake
8 Vex'd – Destruction
LINK.
