Zobrazují se příspěvky se štítkememo. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkememo. Zobrazit všechny příspěvky
Punk rock should mean freedom
Pg.99 jsem objevil zhruba společně s Orchid a Khanate na blogu, který psal tuším někdo s přezdívkou Zades, v úplných začátcích hudebních blogů a slávy serveru Rapidshare. Zadesův blog měl v headeru rozsypaný nápis boredom is reached, nebo tak něco, a nějakým způsobem zvládal vyzařovat atmosféru vlhkého sklepa s uloženými zakázanými a nebezpečnými věcmi. Postupně jsem dospěl k názoru, že Pg.99 byla jednou z nejzajímavějších hardcore/emo kapel vůbec a žádná kapela, která by jejich místo nějakým způsobem zaplnila, už nepřišla.
Jejich osmou desku Document 8 otevírá skladba In Love with and Apparition, kde někdo vysvětluje, co pro něj znamená punk: "Punk rock should mean freedom, liking and accepting anything you like, and playing whatever you want, as sloppy as you want, as long as it's good and has passion".
To mi vždycky přišlo jako skvělý pokus o vysvětlení, co punk znamená. No a včera jsem celkem náhodou zjistil, že to říká Kurt Cobain, což to celý dělá tak nějak ještě lepší.
TĚLO VE SKLEPĚ
13. dubna budeme mít s Letmo a závorkama ve sklepě Chapeau večírek. Program zahájí Lovci lebek, kteří na chvíli přilezou ze svého kouta dvorku a utopí nás hlukem. Ve vzduchu už sice nejspíš bude jaro, ale následující nic přinesou vichr a sychravo, a ani dvě patra diskotéky nad námi nás neschovají. A pokud nám nakonec u The Body poteče krev z uší, bude všechno v pořádku. Zbytek večera už se na sebe budeme jenom smát, mluvit nebude mít cenu.
https://www.facebook.com/events/1506673426225017/
http://www.last.fm/event/3750835+The+Body+at+Chapeau+Rouge+on+13+April+2014
ENVY
Zavřeme oči. Nohy se nám pomalu odlepí od podlahy. Se zakloněnými hlavami vystoupáme pod strop. Pak celá Akropole exploduje zvukem, začne se naklánět a kymácet a my budeme jako hadrové panenky v bouřce vrážet do zdí, do balkónů, do stropu, do sebe, než skončíme na podlaze s tvářemi mokrými od slz a s nosy od krve. A potom znovu. 15. října totiž přijedou Envy.
EMO VIOLENCE
Na grindcore fóru se nedávno Utopie ptal, co si má představit pod pojmem emo violence. Vzhledem k tomu, že jsem se tento směr jednu dobu zajímal hodně, něco jsem mu k tomu napsal. A vzhledem k tomu, že v češtině jsem o tom snad nic nečetl, dám to i sem, v trochu rozšířené verzi.
Emo violence je především kombinace emocore a power violence. Z pv to má rychlost a hardcorovost, z ema ukřičený vokál (takže žádné štěkání jako v pv) a trochu pestřejší paletu emocí, než jenom nasranost (z toho plyne, že kdo by chtěl něco označovat za emo violence, měl by tušit, jak zní power violence). Doporučuju kapely In/Humanity a Palatka, ty jsou asi nejzásadnější. Z dalších pak End Of The Century Party, Jenny Piccolo nebo Guyana Punch Line (tam byl Chris Bickel - vokalista z In/Humanity). Všehovšudy to hrálo asi tak deset kapel:)
Dnes se tak vzhledem k diskreditaci pojmu screamo často říká tvrdým diy screamo kapelám, ty už ale nemají ty pv vlivy. Typicky jde o Orchid, Raein, Tristan Tzara. Nijak zvlášť mi to nepřesné označování nevadí, protože emo násilí se na ně docela hodí a ani In/Humanity nemají všude krkolomný pv rytmus, jen mi přijde, že není od věci vědět, kde se to označení vzalo. Na druhou stranu, kapely typu Tristan Tzara jsou stejně jenom zrychlený a ukřičený indie rock, který s hardcorem nemá nic společného, což se projevuje hlavně kytarami a potvrzuje obaly. Mám rád na obalech atmosféru. A kytary ne-subtilní. A nejen proto mám rád vedle klasických emo violence kapel pageninetynine, Majority Rule a Welcome The Plague Year - temnota, emoce a hardcore.
A jen tak mimochodem, emo v jakékoli podobě bylo nenáviděno dávno předtím, než se to skrz televizi dostalo k dětem a ty pak ke šminkám. Takoví Spazz na to plivali už dávno předtím, protože hubená přecitlivělá děcka přece do harcore nepatří. Takže jestli si myslíte, že když posloucháte to pravé, staré emo, hardcore punks se vám nebudou posmívat, tak se pletete:)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
