Čím víc kapel jsem slyšel, tím méně mě jich baví. Jsem trochu jako feťák. Poměrně rychle mi (špinavá, depresivní, agresivní) hudba začne chybět, stále méně mi ale dokáže zprostředkovat takové vytržení, jaké bych si představoval. O to je příjemnější, když zcela nečekaně narazím na naprostý klenot. Jako u Fuckmorgue. Kapela vydala jen jedno CD a přestala fungovat. Zásadní devizou je skvělá zpěvačka s extrémně sexy hlasem a schopnost zcela přirozeně na malém prostoru smíchat hned několik stylů dohromady. Fuckmorgue jsou někde mezi post-metalovými Battle of Mice, avantgardním kdysi-black metalem Joyless (barva i přitažlivost hlasů zpěvaček s určitou rozvernou dětskostí mi přijde hodně podobná) a avantgardním (stále-)black metalem Menace Ruine (Fuckmorgue mě oproti nim neštve, styl zrychlené pouťové hudby z noční můry je ale ten samý). Ještě bych přihodil náměsíčně kouzelnou atmosféru skladby Who Will Love Me Now? od PJ Harvey. Je to vypjaté, emotivní, vzteklé, bezmocné, mrazivé, dramatické, temné a extrémně zábavné. Zatímco většinou si stěžuji na zbytečnou délku skladeb/alba, v tomto případě bych chtěl víc. Sedm skladeb a 20 minut výjimečnosti. Do hlasu zpěvačky a do toho, co s ním vše dělá a umí, jsem se naprosto zamiloval.
(Někteří členové Fuckmorgue pokračují v Kursk, kteří nedávno vydali split se smrští Lycanthrophy.)
