Zobrazují se příspěvky se štítkempost-metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempost-metal. Zobrazit všechny příspěvky
Žižkovská noc 2018
23. března 2018, Arkham Stage s Teoremou a Augiášovým sonickým chlévem, https://www.facebook.com/events/2001017933558698/, a půlnoční rituál s Lavrou a Drom, https://www.facebook.com/events/566575117043373/
Father Murphy a Muscle & Marrow
Father Murphy je partnerské duo Chiary Lee a Freddie Murphyho s proměnlivým, nevypočitatelným, ale zcela fascinujícím projevem. Hudba Father Murphy je mozaika skládaná z freak noise rocku s rytmikou starého industriálu, klávesových ploch, dětsky neurotických popěvků a sakrální mystiky. Výsledkem je něco zcela jedinečného, nikdy nicméně nevzniká dojem, že by originalita byla hlavním cílem, kterému se podřizuje celý zbytek. Hlavním cílem vždy zůstává síla prožitku.
Father Murphy jsou v Praze teď už pravidelnými návštěvníky (ostatně pro sakrální noise rock se Praha jeví jako ideální místo). Když jsme Father Murphy hostili před rokem, psali jsme, že kdyby ke katolicko-mystickému giallo filmu dělali soundtrack Michael Gira a Jarboe, mohlo by to znít tak trochu jako Father Murphy. Letos měli Father Murphy skutečně přijet společně s Jarboe, ta turné nicméně prozatím zrušila. Na Jarboe jsme se všichni těšili, na druhou stranu víc by nás mrzelo, kdyby nepřijeli Father Murphy. Father Murphy jsou prototypem kapel, kvůli kterým děláme koncerty.
S Father Murphy vystoupí rovněž partnerské duo, Muscle & Marrow, se kterými jedou společné turné. Muscle & Marrow vydali dvě alba, přičemž s tím aktuálním, Love, jenž si vzalo pod křídla vydavatelství Flenser, výrazně přidali na rozmanitosti. Jejich post-metal může připomenout určité polohy Battle Of Mice (společného projektu Julie Christmas a Joshe Grahama), nejblíže ale mají k domácím Nod Nod. Čekáme intenzivní zážitek.
http://fathermurphy.org/
http://www.muscleandmarrow.com/
Lístky na místě za 290.
Jednota tentokrát: ][, Cáry mlhy, Heartnoize Promotion, Letmo Productions, Naše koncerty (The Aardvark).
https://www.facebook.com/events/1010507872402799
Father Murphy jsou v Praze teď už pravidelnými návštěvníky (ostatně pro sakrální noise rock se Praha jeví jako ideální místo). Když jsme Father Murphy hostili před rokem, psali jsme, že kdyby ke katolicko-mystickému giallo filmu dělali soundtrack Michael Gira a Jarboe, mohlo by to znít tak trochu jako Father Murphy. Letos měli Father Murphy skutečně přijet společně s Jarboe, ta turné nicméně prozatím zrušila. Na Jarboe jsme se všichni těšili, na druhou stranu víc by nás mrzelo, kdyby nepřijeli Father Murphy. Father Murphy jsou prototypem kapel, kvůli kterým děláme koncerty.
S Father Murphy vystoupí rovněž partnerské duo, Muscle & Marrow, se kterými jedou společné turné. Muscle & Marrow vydali dvě alba, přičemž s tím aktuálním, Love, jenž si vzalo pod křídla vydavatelství Flenser, výrazně přidali na rozmanitosti. Jejich post-metal může připomenout určité polohy Battle Of Mice (společného projektu Julie Christmas a Joshe Grahama), nejblíže ale mají k domácím Nod Nod. Čekáme intenzivní zážitek.
http://fathermurphy.org/
http://www.muscleandmarrow.com/
Lístky na místě za 290.
Jednota tentokrát: ][, Cáry mlhy, Heartnoize Promotion, Letmo Productions, Naše koncerty (The Aardvark).
https://www.facebook.com/events/1010507872402799
VLCI
Vlci jsou soundtrack k tomu být ztracený v lese, když je vám něco v patách. Příklad toho, kdy kytary zprostředkovávají surové přírodní síly správně.
Výběr kombinuje black metal, nihilistický metalový hardcore punk, Neurosis a Frosta. Burzum i Hate Forest jednoznačně patří do kontroverzního black metalu, zároveň jde ale bohužel o nejlepší syrový black metal, jaký kdy vznikl. A pravděpodobně vznikne. (Přesně tyhle skladby, přesně tyhle alba.) Naštěstí na rozdíl od NSBM kapel necpou své světonázory do své produkce a témata se většinou motají právě kolem přírody nebo historie. Paradoxně nejradikálnější text má Wolf Feast, což ale dobře ilustruje, že nihilismus a misantropie neznačí vždycky politickou příslušnost.
Co dodat. Ztraťte se.
1 Gehenna – Spiraling Into My Demise
2 Burzum – Hvis Lyset Tar Oss
3 Ben Frost – The Carpathians
4 Neurosis – Through Silver In Blood
5 California Love – Atom Bomb Death Race
6 Hate Forest – Scythia
7 Burzum – Jesus' Tod
8 California Love – Wolf Feast
LINK.
SUNDOWNING @ CHAPEAU ROUGE
6. ledna 2012
Koncerty ve sklepě Chapeau bývají trochu absurdní. Ježíš táhne na Berlín jako předkapela Monarch! hráli snad víc než dvakrát tak dlouho než Monarch! (tam ale svoji roli hrálo to, že Monarch! se po cestě někde ztratili), hned po konci skvělého koncertu Bone Awl se do sklepa začali trousit fanoušci Kayova electro večírku, jejichž věkový průměr se pohyboval ne moc nad sedmnácti, a pravidlo trojic potvrdil koncert Sundowning. Nebo spíš takhle, já si myslel, že jdu na koncert Sundowning. Ve skutečnosti jsem šel na minifest mladých českých progresivně metalových a metalcore kapel (celkem byly tuším čtyři), ke kterému byli Sundowning z nějakého důvodu připojeni. Fanoušky těch kapel Sundowning nezajímali a naopak. Z nějakého důvodu byly na stránkách Chapeau se Sundowning uvedeny dvě úplně jiné kapely. A z nějakého důvodu Sundowning vyhnali před poslední skladbou (což vzhledem k tomu, že zahrát jich měli zhruba pět, bylo vážně brzo), aby se parket uvolnil pro následující electro večírek, který prostě těch deset minut už nemohl se startem počkat. Když jsem se nevlídně ptal pořadatele, čím se to tak stane, klub prý původně stanovil jiný konec akce, než nakonec vynucoval. Z klubu jsem se nikoho na nic neptal a šel domů.
Nicméně, koncert Sundowning byl dobrý. Nikdy předtím jsem je neslyšel (mimo kontrolního videa z youtube před koncertem), ale jejich přímočarý, ostrý a ne nutně jen pomalý post-metal se strojovým rytmem ve stylu Celeste nebo starých Switchblade hraný ve tmě jen se zářivkou na zemi stál za to. Pokud by se někomu někdy podařilo udělat jim koncert, jako se to u Celeste podařilo Radkovi v Jelení, byl by to krásný večer.
Koncerty ve sklepě Chapeau bývají trochu absurdní. Ježíš táhne na Berlín jako předkapela Monarch! hráli snad víc než dvakrát tak dlouho než Monarch! (tam ale svoji roli hrálo to, že Monarch! se po cestě někde ztratili), hned po konci skvělého koncertu Bone Awl se do sklepa začali trousit fanoušci Kayova electro večírku, jejichž věkový průměr se pohyboval ne moc nad sedmnácti, a pravidlo trojic potvrdil koncert Sundowning. Nebo spíš takhle, já si myslel, že jdu na koncert Sundowning. Ve skutečnosti jsem šel na minifest mladých českých progresivně metalových a metalcore kapel (celkem byly tuším čtyři), ke kterému byli Sundowning z nějakého důvodu připojeni. Fanoušky těch kapel Sundowning nezajímali a naopak. Z nějakého důvodu byly na stránkách Chapeau se Sundowning uvedeny dvě úplně jiné kapely. A z nějakého důvodu Sundowning vyhnali před poslední skladbou (což vzhledem k tomu, že zahrát jich měli zhruba pět, bylo vážně brzo), aby se parket uvolnil pro následující electro večírek, který prostě těch deset minut už nemohl se startem počkat. Když jsem se nevlídně ptal pořadatele, čím se to tak stane, klub prý původně stanovil jiný konec akce, než nakonec vynucoval. Z klubu jsem se nikoho na nic neptal a šel domů.
Nicméně, koncert Sundowning byl dobrý. Nikdy předtím jsem je neslyšel (mimo kontrolního videa z youtube před koncertem), ale jejich přímočarý, ostrý a ne nutně jen pomalý post-metal se strojovým rytmem ve stylu Celeste nebo starých Switchblade hraný ve tmě jen se zářivkou na zemi stál za to. Pokud by se někomu někdy podařilo udělat jim koncert, jako se to u Celeste podařilo Radkovi v Jelení, byl by to krásný večer.
DRINK AT ALTAR OF PLAGUES FOR YEAR OF NO LIGHT
Bylo deštivého prvního máje a mně se po nějaké době podařilo opět se dostat na Sedmičku. (Po cestě mi hráli Thergothon a Stabat Mater, což společně s deštěm a ještě o něco větší než obvyklé koncentraci žebráků a bezdomovců všude okolo udělalo už z cesty zvláštní zážitek.) Owlstorm Booking svým tuším prvním koncertem u nás skrze Slávka do Prahy vrátili francouzské Year of No Light a představili irské Altar of Plagues.
Year of No Light jsem minule viděl a mám jejich první desku, nicméně nepoznal jsem je. Najednou mají dva bubeníky, tři kytaristy, basáka a nemají zpěváka. Základ hudby je stejný, stále hrají něco, čemu se střídavě říká post-metal, post-hardcore, artcore; prostě zlého bratra post-rocku. Navíc se zálibou v post-punku, kterou lze vedle povedeného coveru Disorder od Joy Division vidět i v důrazu na rytmice. I díky němu a dobrému zvuku se v jejich hudbě dalo příjemně se ztratit.
Stejně jako u Altar of Plagues. O nich jsem věděl jen to, co jsem se dočetl z propagace koncertu. I přes to, že jde o Iry, hrají zcela kaskádský (z Cascadian) typ black metalu. Čili black metal jako od Wolves in the Throne Room, zde konkrétně jako Wolves in the Throne Room v době, kdy mě bavili. Vedle splitu Year of No Light s Rosettou a East of the Wall a LP Insuciety jsem nakoupil i tour verze desek SOL a White Tomb, tak doufám, že z desky budou znít podobně jako naživo. Obě kapely mohly hrát střídavě celou noc a bylo by to fajn. Velmi prospělo i to, že na pódiu zůstaly jen bubny a kapely hrály vytažené do publika. Sedmička tak vypadala optimálně zaplněná, nezůstávalo zbytečné stydlivé místo mezi pódiem a publikem a já neměl pocit, že se na kapelu dívám do akvária. Sedmička ten večer fungovala lépe než obvykle.
Mokrá cesta z kopce pak příjemně uzavřela večer prvního máje, který byl vlastně mnohem víc máchovský, než líbání pod sochou může kdy být.
FUCKMORGUE - DOWN FOREVER [DOWNLOAD]
Čím víc kapel jsem slyšel, tím méně mě jich baví. Jsem trochu jako feťák. Poměrně rychle mi (špinavá, depresivní, agresivní) hudba začne chybět, stále méně mi ale dokáže zprostředkovat takové vytržení, jaké bych si představoval. O to je příjemnější, když zcela nečekaně narazím na naprostý klenot. Jako u Fuckmorgue. Kapela vydala jen jedno CD a přestala fungovat. Zásadní devizou je skvělá zpěvačka s extrémně sexy hlasem a schopnost zcela přirozeně na malém prostoru smíchat hned několik stylů dohromady. Fuckmorgue jsou někde mezi post-metalovými Battle of Mice, avantgardním kdysi-black metalem Joyless (barva i přitažlivost hlasů zpěvaček s určitou rozvernou dětskostí mi přijde hodně podobná) a avantgardním (stále-)black metalem Menace Ruine (Fuckmorgue mě oproti nim neštve, styl zrychlené pouťové hudby z noční můry je ale ten samý). Ještě bych přihodil náměsíčně kouzelnou atmosféru skladby Who Will Love Me Now? od PJ Harvey. Je to vypjaté, emotivní, vzteklé, bezmocné, mrazivé, dramatické, temné a extrémně zábavné. Zatímco většinou si stěžuji na zbytečnou délku skladeb/alba, v tomto případě bych chtěl víc. Sedm skladeb a 20 minut výjimečnosti. Do hlasu zpěvačky a do toho, co s ním vše dělá a umí, jsem se naprosto zamiloval.
(Někteří členové Fuckmorgue pokračují v Kursk, kteří nedávno vydali split se smrští Lycanthrophy.)
NEUROSIS - LIVE VISUALS [VIDEO]
První album Neurosis které jsem si koupil bylo "A Sun That Never Sets" v roce 2001. Koupil jsem ho na základě recenze ve Sparku a rozhodně jsem nelitoval. S Neurosis to byla láska na první poslech. Něco naprosto netušeného a nečekaného. Že žádná kapela nezní ani podobně je bez debat. Mimo to mě ale ani nenapadá jiná kapela, která by vycházela z hardcore punkové scény (i když už je to dávno) a svoji produkcí takovým způsobem asociovala pohanskou pravěkou přírodu v celé té divokosti, prosycenou kouřem z pohřebních hranic a válečných ohňů pod těžkými bouřkovými mraky. Ta syrovost a hrubost zůstala u Neurosis zachována i přes to, jak je jejich hudba složitá a komplexní.
Přesně taková atmosféra je obsažena i ve vizualizacích Joshe Grahama k poslednímu albu "Given To The Rising". Tím, jak k hudbě Neurosis skutečně neuvěřitelně sedí, se zážitek nadále prohlubuje. Když tyto vizualizace navíc za kapelou běžely na obrovském plátně na třináctém ročníku Brutal Assault, ve vzácné chvíli bez deště a ve všydupřítomném bahně, bylo to něco naprosto nezapomenutelného. Bezpochyby můj prozatím největší koncertní zážitek, který jen tak něco nepřekoná.
Vizualizace jsem našel na stránkách Joshe Grahama www.suspendedinlight.com.
"Given To The Rising"
We stand encircled by wing and fire
Our deepest ties return and turn upon us
The shrouded reason, the bleeding answer
The human plague in womb
Bring clouds of war
Let us rest
Our future breed is the last
In the conscience waits
Dreams of the new sun
We're blood in the dust
Given to the Rising
Through this we claw roots
Of trees in the world of iron
Our father's steps fueled the boiling sea
The wretched harvest reaped by the hands of dawning
Our pain cannot forgive the silent machine of the fatal flaw in man
That brings us to the end
"The End Of The Road"
The land here absorbs light
Inverting false hopes to night
Fault lines of reason shake thin
Grit erodes a skein of earth
To rise and become of use
A relentless motion of tongue
Deflower the nature of light
Deflower the nature of water
Realize, reflect, and refract leagues and layers grow deeper
Like roots into the ocean
The wellspring is nailed to a chain
A lost and binding dream
Carving a reckless control
Of the knives hanging clean
From a wild and innocent grace
Stars black the blood of silence
The lightning shears the heart
Fall unto
"Distill (Watching The Swarm)"
A swarm devours the heart
The seed burns where it lay build designs of none
Roots have poisoned the clay
A flame tongued blade
Opens holes in the sky
You stand holding the gate
They've all drowned in the flood
Sun-whitened bones
In a landscape of hounds
The bound shade a light
To disperse the stars
We watch, we watch
It is of the moon
It is all of the moon
In this weather we must build fire
Distill
Break them all down
Distill
Fear them all apart
Přesně taková atmosféra je obsažena i ve vizualizacích Joshe Grahama k poslednímu albu "Given To The Rising". Tím, jak k hudbě Neurosis skutečně neuvěřitelně sedí, se zážitek nadále prohlubuje. Když tyto vizualizace navíc za kapelou běžely na obrovském plátně na třináctém ročníku Brutal Assault, ve vzácné chvíli bez deště a ve všydupřítomném bahně, bylo to něco naprosto nezapomenutelného. Bezpochyby můj prozatím největší koncertní zážitek, který jen tak něco nepřekoná.
Vizualizace jsem našel na stránkách Joshe Grahama www.suspendedinlight.com.
"Given To The Rising"
We stand encircled by wing and fire
Our deepest ties return and turn upon us
The shrouded reason, the bleeding answer
The human plague in womb
Bring clouds of war
Let us rest
Our future breed is the last
In the conscience waits
Dreams of the new sun
We're blood in the dust
Given to the Rising
Through this we claw roots
Of trees in the world of iron
Our father's steps fueled the boiling sea
The wretched harvest reaped by the hands of dawning
Our pain cannot forgive the silent machine of the fatal flaw in man
That brings us to the end
"The End Of The Road"
The land here absorbs light
Inverting false hopes to night
Fault lines of reason shake thin
Grit erodes a skein of earth
To rise and become of use
A relentless motion of tongue
Deflower the nature of light
Deflower the nature of water
Realize, reflect, and refract leagues and layers grow deeper
Like roots into the ocean
The wellspring is nailed to a chain
A lost and binding dream
Carving a reckless control
Of the knives hanging clean
From a wild and innocent grace
Stars black the blood of silence
The lightning shears the heart
Fall unto
"Distill (Watching The Swarm)"
A swarm devours the heart
The seed burns where it lay build designs of none
Roots have poisoned the clay
A flame tongued blade
Opens holes in the sky
You stand holding the gate
They've all drowned in the flood
Sun-whitened bones
In a landscape of hounds
The bound shade a light
To disperse the stars
We watch, we watch
It is of the moon
It is all of the moon
In this weather we must build fire
Distill
Break them all down
Distill
Fear them all apart
POMALU SNĚŽÍ SMRT [DOWNLOAD]
Výběr, který jsem poskládal na základě výzvy na Sludge Swamp. 5 skladeb a 56 minut mrazu, sněhových bouří a vichru zpětných vazeb, kde neruší zbytečné hraní; uzavřených dokonalým duetem jak z muzikálu, který bych rozhodně chtěl vidět. Zvuková vichřice "Cursed Realms" je společně s "Bathory Erzsebet" nejlepší skladbou, jakou jsem od Sunn O))) slyšel. Obecně je mi mnohem bližší kytarový drone právě Monarch! nebo Otesanek, od kterých mě baví vše. Když navíc Emilie přízračně zpívá čistým hlasem, přestává pro mě okolní svět existovat. "Bridges" patří do mého užšího výběru tvorby Neurosis (společně asi s deseti dalšími skladbami) a "Obscured" je NAPROSTÁ perla. Hraním výběru pořád dokola se snažím přivolat sníh. (Pro pořádek, na obrázku je Sasha Grey.)
1 Neurosis - Bridges
2 Monarch! - Rapture
3 Sunn O))) - Cursed Realms (Of The Winterdemons)
4 Otesanek - Oceans
5 Celtic Frost - Obscured
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
