https://youtu.be/cCemYTZqCUc
Není mnoho legendárnějších kapel v ranku extrémního doomu než byli Burning Witch. Kapela vzniklá na troskách Thorr’s Hammer měla ve svých řadách kromě výše zmíněné dvojice i další věrozvěsty: Grega Andersona a Stephena O’Malleyho, kteří následně spolu s Dahlquistem založili dnes notoricky známé Sunn O))) (ve trojici nahráli první dvě alba GrimmRobe Demos a ØØ Void). Tvorba Burning Witch inspirovala nespočet dalších, aniž by se ale někdo přiblížil jejich výrazu, kterému je vlastní stejnou měrou jak atavistický “sabbaťácký” metal, tak i bezčasé dronové víry. Krajně neutěšenou psychedelii doplňují drogami a nemocí nasáklé texty v podání Edgyho smirkových skřeků, jež občas prokládá “čistějším” vokálem, co připomene silně dezorientovaného Ozzyho bez jakékoliv kognitivní funkce. Když si vytyčíte prostor mezi následujícími skupinami (ať už BW předcházely, byly souputníky nebo patřily k vlně následovníků), budete mít představu odkud vakuum vcucává: velmi raní Cathedral, Graves at Sea, Noothgrush, Monarch, Thou.
Stuart hrál na basu chvíli i v Goatsnake. Co pak působilo jen jako jeden z jeho projektů, Asva (odvozené ze sanskrtu znamenající “tažný kůň” ale také “nemajetný”), se ukázalo jako jeho nejosobitější počin. Přestože často řazena - a určitě ne bezdůvodně - do drone škatulky a mezi personálně spřizněnými kapelami nakonec relativně přehlížená (v line-upu se mihnul i Trey Spruance z Mr. Bungle, Secret Chiefs 3 a Faith No More), Asva vyčnívala svou originalitou i celkovou náladou. Kde většina prahla po temnotě a všelijaké efektnosti, Asva překvapovala svou upřímností a přes veškerou tíhu zvuku jakýmsi vnitřním světlem. Jejich skladby byly vlastně opravdu skladbami, i přes svou kolosální stopáž a vývoj v tektonickém měřítku. Tyhle tendence se čím dál víc obnažovaly. Album What You Don't Know Is Frontier (Southern Records), se kterým se poprvé (a asi naposledy) objevili roku 2009 v Praze, bylo silně ovlivněné smrtí Stuartova bratra Michaela (mimochodem bubeníka indie rockových Silkworm) a následující Presences of Absences (Important Records) s hostujícím Toby Driverem (Kayo Dot) posunulo Asvu až do oblastí vlastních spíš sakrální hudbě. Patrný vliv Arvo Pärta z jejich muziky kupodivu neudělal ještě zasmušilejší záležitost, ale naopak pozitivní zážitek, ovšem bez nánosů patosu a veškeré uslintané vstřícnosti.
Už při mixování Presences of Absences, tedy v roce 2009, Stuart znovu kontaktoval Edgyho a vzniklo duo The Poisoned Glass - pomalu, jak se na jejich produkci sluší a patří, si začali vyměňovat nápady a nahrávky, což letos vyústí v debut na Ritual Productions (Bong, Ramesses, Horse Latitudes). Basa, varhany, vokál: nic víc, přesto maximální zahuštění atmosféry. Edgyho hlas je pořád ve vrcholné formě, připomínajíc kromě zmíněných reminiscencí třeba i obskurní figurku Mr. Doctor z italsko-slovinských Devil Doll prostou těch nejteatrálnějších poloh. Bude to silné.
Equally excited about their booking is Roadburn’s artist director Walter Hoeijmakers: "The spirit of Burning Witch has always loomed large over Roadburn Festival, so it shouldn’t come as a surprise that I’m overly excited about Stuart Dahlquist and Edgy59 forming a new, unholy racket, named The Poisoned Glass. The sound of The Poisoned Glass has all that you’re looking for in a orchestral doom band – noisy textures, eerie atmospherics, twisted harmonies, slow, haunting dirges, and tortured vocals by the ultimate goth, Edgy59. Like Burning Witch, The Poisoned Glass will become essential as well for all our damned souls."
Ten večer se ale zrovna tak těšíme na obě předkapely, které se na první pohled hodně liší jak od The Poisoned Glass, tak od sebe navzájem, aniž by však chyběla hlubší jednotící linie. Sister Body je duo s historií v kolektivu KLaNGundKRaCH, první kazeta jim vyšla na americkém labelu Spleencoffin, druhá na britském Tesla Tapes. Žánrově patří mezi pohrobky taneční scény, u kterých euforie rave parties devadesátých let přežívá jen jako vzdálená ozvěna. Sister Body staví sice na rytmice dubu, výsledkem je ale těkavý, hypnotický soundtrack k dezorientovaným snům nad ránem, kdy už nefunguje večírkový rauš, ale střízlivost je ještě daleko. Znát je můžete z pražských sklepů, loňského Chee Chaak festivalu nebo prvního loňského večera Vinyla live.
https://plastika.bandcamp.com/
Core Belief z Rakovníka by mohly působit jako hippies, ale jejich sound na pomezí psychedelické kytarovky a shoegaze evokuje spíš indiánský rituál než prosluněný Woodstock. Jejich lapač snů vám nic neodstíní, jen vše zesílí. Bubenice hraje i v Manon Meurt, kteří na sebe upozornili předskakováním My Bloody Valentine nebo The Ecstasy Of Saint Theresa na 25. narozeninách Radia 1.
http://bandzone.cz/corebelief
FB: https://www.facebook.com/events/182364192139010/
PŘEDPRODEJ: https://goout.cz/en/tickets/the-poisoned-glass+sister-body+core-belief/fxk/
