Podzim

Podzim podzim přichází.
20. září 2017, Mohammad, Lišaj, Potrvá
27. září 2017, Jarboe + Father Murphy, Soulkostel.

Jaro

Blíží se jaro, pojďte ztratit hlavu:
21. dubna 2017, Sink, Izanasz, Studio Rubín,
27. dubna 2017, Larsen, Nachttante, Paul Beauchamp, Underdogs' Ballroom,
17. května 2017, Man Forever, Tigue, Lionel Dixit, Underdogs' Ballroom.

B/B/S a Ondrej Zajac ve Famu

První letošní večer A2+ proběhne 21. ledna ve spolupráci promotérských kolektivů Letmo Productions a ][, blogu Cáry mlhy, webzinu Marast Music a kulturního čtrnáctideníku A2. Vystoupí na něm kanadsko-italsko-norské improvizační trio B/B/S/ (Aidan Baker, Andrea Belfi, Erik Skodvin) a kytarista a tvůrce filmové hudby Ondrej Zajac.

Jen nemnoho kolaboračních projektů dokáže dovést hudební komunikaci na úroveň, v níž začne z jednotlivých výrazů vznikat nový svébytný celek. V případě Aidana Bakera, Andrey Belfiho a Erika Skodvina se však toto porozumění zdá být zcela přirozené a samozřejmé. Už na svém debutovém albu se prezentovali dotaženou vizí, jejíž kvality následně potvrdil skvělý pražský koncert, a další nahrávky včetně aktuální desky Palace její potenciál dále rozvíjejí.

Je přitom menší zázrak, že si tvůrci na tento projekt vůbec jsou schopni najít čas. Belfi vedle své sólové produkce působí v moondogovském triu Hobocombo, případně hraje s osobnostmi, jako jsou Nils Frahm, Carla Bozulich či Matana Roberts. Skodvin vede label Miasmah, kde B/B/S/ vydávají, a kromě toho tvoří pod vlastním jménem, jako Svarte Greiner a v duu Deaf Center. Aidan Baker je aktivní jako sólový hudebník, ale stále vystupuje i se skupinou Nadja či nověji s Caudal.

Základní rozvržení v B/B/S/ je jasné: ambientní plochy vycházejí od Bakera, experimentální ruchy ze Skodvinovy kytary a za invenční rytmikou stojí Belfi. Kromě toho se nabízí upozornit na rysy typické pro vydavatelství Miasmah: potemnělou atmosféru, volné struktury skladeb a (obtížněji definovatelné) zdůraznění materiálního rozměru nástrojů. Síla B/B/S/ ovšem nespočívá ve východiskách jednotlivých hudebníků, ale až v jejich komplexní interakci.

Název aktuální desky se nabízí jako ideální metafora. Průzkum nekonečného, spletitého paláce, v němž ze tmy vystupují fascinující detaily, odpovídá improvizaci tria. Ta sice není předvídatelná, postupuje však podle vnitřních zákonitostí a je dokonale kompaktní. Tento imaginární prostor zároveň postihuje protiklady, jež jsou v hudbě B/B/S/ přítomny. Z Bakerových dronů vystupují Skodvinovy precizní hlukové ornamenty, Belfiho bicí pak už zcela opouštějí konvence a v tomto neurčitém prostoru vyloženě kreslí. B/B/S/ velice citlivě pracují s tichem a trváním – pokladnice zvuků je ohromná, v rámci skladby však každý dostává prostor, aby mohl naplno vyniknout.

Koncert otevře původem slovenský hudebník Ondrej Zajac, kterého s B/B/S/ spojuje především uměřenost a cit pro detail. Ve svém ambientním kytarovém rozjímání nechává zaznít krystalickou melancholii, využívá field recordings, ale také principy dark jazzu či New Age a má schopnost přijít s velice silným melodickým motivem. O jeho debutové nahrávce Monolith se pochvalně vyjádřil mimo jiné i magazín Wire.

http://www.miasmah.com/BBS/
https://bbsberlin.bandcamp.com/album/palace

http://ondrejzajac.com/

http://letmo.net/productions
http://carymlhy.blogspot.cz
http://marastmusic.com

https://www.facebook.com/doublebrackets/

http://advojka.cz/a2+

https://www.facebook.com/events/220381505055769/

KK Null, Balász Pándi a Inocenc v Chapeau Rouge

Tokijský rodák Kazuyuki Kishino proslul zejména jako kytarista, zpěvák a mozek noiserockových velikánů Zeni Geva, výraznou stopu ale na tvrdé scéně zanechal i jako hlukař KK Null. Má za sebou spolupráce se Steven Albinim i Jamesem Plotkinem a patří už od 80. let mezi nejvlivnější osobnosti scény, která žije experimenty v oblastech rocku či noisu. A chuť hrát si s tu ukrutnými, tu omamnými zvuky ho neopouští.

Maďarský bubeník Balázs Pándi stihl vedle KK Nulla spolupracovat třeba s Keijim Hainem, Venetian Snares anebo kapelami To Live And Shave in L. A., The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble anebo Zu. Na bicí často doprovází dalšího z ikonických japonských hlukařů Merzbowa, společně vydali tři alba.
KK Null a Balázs Pándi spolu nejprve usilovně koncertovali (vedle Evropy projeli i Japonsko), teď jim u labelu Ohm Resistance vychází společný debut Demon Core. Čekejme svobodomyslné a opojné zkoumání hranic hlukové hudby.

Na české koncertní premiéře KK Nulla a Pándiho zahrají také Inocenc, projekt Davida Šmitmajera a Jiřího Rouše (společně též například Lovci lebek či audiovizuální Lov na Boghora), založený na podomácku vyrobených analogových syntezátorech, automatických bicích a konkrétních zvucích, který doplnila před časem Katarína Gatialová (aka Jano Doe). Jiří Rouš a Katarína Gatialová mají taktéž společnou historii, jednak z livecodingového uskupení Kolektiv, v němž se sdružují elektroničtí hudebníci a tvůrci algoritmických vizuálů využívající jako uměleckou metodu živé psaní kódu. A taktéž z trefně pojmenovaného projektu Augiášův sonický chlév (spolu s Michalem Cábem). David Šmitmajer pak stojí za vydavatelstvím Ascarid a (údajně největší evropskou) páskovou manufakturou Headless Duplicated Tapes.

Samotná produkce Inocenc je stejně nepředvídatelná jako nátlaková. Neohleduplná konfrontace s pulzující hlukovou masou dá vzpomenout na klasický power electronics industrial, pričemž se z ní často obnaží na kost ohlodané rytmy, představující "nejčistší" formu distorzovaného techna.

Pořádá Jednota ve složení ][, Cáry mlhy, Letmo, Arkham a Naše koncerty.

https://www.facebook.com/events/237256686690177/
https://soundcloud.com/kknull/kk-null-balazs-pandi-demoncore-afriprognoiz
https://soundcloud.com/inocenc/inocenc-viii

Jon Collin a Daniel Meier v Liberálu

Kytara v posledním půlstoletí naprosto dominuje naší (západní a populární) hudbě. Až se zdá, že se vzhledem k boomu popkultury a technologií její výrazové prostředky vyčerpaly, že všechny možnosti byly vytěženy příliš důkladně a zvuk průkopnického nástroje je v nových a nových iteracích fakticky vykastrován. Cest, kterými se kytara dostává z (převážně) rockového nánosu, je samozřejmě více, britský hráč Jon Collin si však vybral jeden z nejméně prozkoumaných a zároveň nejosobitějších směrů vágně popisovaný jako outsiderství nebo leftfield. Nejbližším styčným bodem může být abstraktní expresionismus v blues Lorena Connorse, paralely se dají nalézt také s pozdějšími nahrávkami otce amerického primitivismu Johna Faheyho i outsiderským guru Jandekem.

Podobně jako u výše zmíněných kapacit je snad největší devízou Collinovy hry naprostá opravdovost. Skřípáním kytary prosvítá ticho, zvuky dostávají prostor se rozvinout a rozeznít v prostoru. Chtělo by se říci, že jde o křehkou, melancholickou hudbu, to však až ve druhém plánu, bezesporu je také syrová a houževnatá. Jon Collin dokáže být zároveň cizí a zcela přirozený, nepovědomé barvy a melodie totiž vycházejí výhradně z onoho k uzoufání známého nástroje.

Collinova poctivost se neomezuje jen na hudbu. Celkově vzato by tentokrát mělo jít o přehlídku těch nejlepších zásad hlubokého undergroundu, který se netrápí propagací, spory, „úspěchem“, ale pouze se snaží co nejlépe být sám sebou. Snad se tedy bude možné probrat limitovanými edicemi kazet v dřevěných schránkách z Collinova labelu Winebox Press, které ještě nezmizely, a užít si ve sklepě Liberálu odpovídající zemitou atmosféru.
http://thewholevoyald.blogspot.co.uk/

Klasicky vzdělaný houslista Daniel Meier už spoustu let zkoumá možnosti svého nástroje, v čemž mu pomáhají všemožné fyzické preparace, ale kromě zesílení většinou nepoužívá žádnou elektrickou nadstavbu a to ani všudypřítomný looping. Jeho improvizace překračují hranice od amorfního noisu přes frenetické kvazi-rágy a minimalistické repetice až po ztišená zvuková pátrání. Hrál tu například s Paulem Metzgerem nebo Camem Deasem. A kombinace s Jonem Collinem nám přijde opět jako ideální.
http://meier.cz/

Na 17. října zvou Letmo Productions, Cáry mlhy & MarastMusic.
Dobrovolné vstupné v rozmezí 100 – 150 korun pouze na místě.

https://www.facebook.com/events/1748923002023308/

Lost Harbours, Waterflower a Stereocilia

Psychedelický/drone folk je super (sub)žánr, akorát z nějakého důvodu zajímá minimum posluchačů, obdobně jako pobaltští hudebníci. U tohoto koncertu se tyhle dva fakty krásně sejdou, stejně jako dvě rozdílná turné, křižující se jen v Praze, a to v pátek 23. září v Punctum.

V případě Richardem Thompsonem vedených Lost Harbours zase jednou nevíme, co vlastně čekat. Na jednu stranu Thompson (Brit usazený v Lotyšsku) umí napsat silné kytarové melodie upomínající na magické pastorály Richarda Youngse či Alexandera Tuckera (nyní známého z Grumbling Fur), ovšem posunuté do až hymnických poloh a výrazně melancholické. Jindy se ambientní plochy přesouvají z pozadí do centra dění a pak můžeme mluvit o paralelách s veličinami typu Natural Snow Buildings či projekty Stevena R. Smithe, v nejpůsobivějších momentech však Lost Harbours překračují tyto klasiky a představují výraz ryze vlastní. V žánru, který bývá postaven na smyčkování a psychedelické rozevlátosti, vynikají Lost Harbours citem pro detail a zvuk, s nímž tvoří nelineární ambientní skladby prodchnuté mlhou pobaltských lesů. Výsledek je temnější a zároveň křehčí, než bývá zvykem: prchavé přírodní meditace.
https://www.facebook.com/LostHarbours/
http://www.lostharbours.com/
https://soundcloud.com/lostharbours

Druhý lotyšský projekt je pro změnu skutečně a autenticky lotyšský. Waterflower je hudba bez povrchu, hudba ozvěn, v níž se z hřejivého ambientního šumu noří konkrétnější momenty a vágní hlasové cáry. Nabízí se paralela s melancholickým rozpadem Williama Basinskiho, ovšem pokud Basinski dbá na konceptuální čistotu, Waterflower představuje nepořádnější, bohatší variantu, v níž jde právě o vytvoření snové krajiny, která nemusí být fantaskní podle běžného chápání, četnost bílých míst však nutí zapojit představivost a zkusit vytušit pomyslný celek. Výsledky pak mohou být pokaždé jiné. Novější nahrávky se zdají přibližovat víc k písním, k jakémusi rozostřenému popu.
https://www.facebook.com/WaterflowerMusic/
https://soundcloud.com/waterflower

John Scott aka Stereocilia míří k abstrakci jinými prostředky. Idylické kytarové plochy a repetitivní motivy vytváří jakýsi nekýčovitý new age klid zabarvený podobně jako Popol Vuh či vedlejší projekty Barn Owl Higuma či Elm atmosférou předkolumbovské Ameriky. Vzhledem k bristolskému původu se nabízí také paralela s tamní devadesátkovou ambient/post-rockovou scénou vedenou Flying Saucer Attack. Scottovy prostředky jsou poměrně základní, díky tomu však může naplno vyniknout čistota jeho kytarového rozjímání.
http://www.stereociliamusic.com/
https://www.facebook.com/Stereocilia1

Vstupné jen na místě, v dobrovolném rozmezí 100-200.

https://www.facebook.com/events/1577022552600877

Father Murphy a Muscle & Marrow

Father Murphy je partnerské duo Chiary Lee a Freddie Murphyho s proměnlivým, nevypočitatelným, ale zcela fascinujícím projevem. Hudba Father Murphy je mozaika skládaná z freak noise rocku s rytmikou starého industriálu, klávesových ploch, dětsky neurotických popěvků a sakrální mystiky. Výsledkem je něco zcela jedinečného, nikdy nicméně nevzniká dojem, že by originalita byla hlavním cílem, kterému se podřizuje celý zbytek. Hlavním cílem vždy zůstává síla prožitku.

Father Murphy jsou v Praze teď už pravidelnými návštěvníky (ostatně pro sakrální noise rock se Praha jeví jako ideální místo). Když jsme Father Murphy hostili před rokem, psali jsme, že kdyby ke katolicko-mystickému giallo filmu dělali soundtrack Michael Gira a Jarboe, mohlo by to znít tak trochu jako Father Murphy. Letos měli Father Murphy skutečně přijet společně s Jarboe, ta turné nicméně prozatím zrušila. Na Jarboe jsme se všichni těšili, na druhou stranu víc by nás mrzelo, kdyby nepřijeli Father Murphy. Father Murphy jsou prototypem kapel, kvůli kterým děláme koncerty.

S Father Murphy vystoupí rovněž partnerské duo, Muscle & Marrow, se kterými jedou společné turné. Muscle & Marrow vydali dvě alba, přičemž s tím aktuálním, Love, jenž si vzalo pod křídla vydavatelství Flenser, výrazně přidali na rozmanitosti. Jejich post-metal může připomenout určité polohy Battle Of Mice (společného projektu Julie Christmas a Joshe Grahama), nejblíže ale mají k domácím Nod Nod. Čekáme intenzivní zážitek.

http://fathermurphy.org/
http://www.muscleandmarrow.com/

Lístky na místě za 290.

Jednota tentokrát: ][, Cáry mlhy, Heartnoize Promotion, Letmo Productions, Naše koncerty (The Aardvark).

https://www.facebook.com/events/1010507872402799

Les Halles & Magnétophonique / Graal / Sacrifice Seul / PDT / DVDJ NNS v Punctum

Genot Centre, Cáry mlhy & Punctum uvádí francouzský AV večer v Punctum - Krásovka;

Les Halles & Magnétophonique // FR (Not Not Fun Records, Carpi Records) + DVDJ NNS // CZ
Les Halles je post-new age projekt Baptiste Martina. Zakladatel labelu Carpi - sám vydávající na vlivné značce Not Not Fun - ve své hudbě pracuje s originální kombinací panovy flétny, terénních nahrávek a vesmírných kláves. Jeho pastorální zvuk dává vzpomenout na nahrávky vydavatelství Ghost Box i nadreálnou nostalgii Boards of Canada. Les Halles právě vydal svoji první desku, a ta zní jako vzpomínky na léto strávené ve stínu olivovníku, které se nikdy nestalo, ve VGA grafice. V Praze se představí se svým častým spolupracovníkem známým jako Magnétophonique a projekcemi od české VJky DVDJ NNS.
https://halles.bandcamp.com/
https://magntophonique.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/dvdjananas/

Graal + PDT // FR (Le Cabanon)
Graal je hlavní postavou labelu Le Cabanon. Ve své sólové tvorbě pomocí gramofonů, CD playerů a kazetových přehrávačů vytváří zvukové koláže stírající hranice mezi žánry.
https://soundcloud.com/graaaaal
https://www.facebook.com/graaaal

Sacrifice seul + PDT // FR
Sacrifice Seul je improvizační DIY techno projekt posouvající možnosti dostupné zvukové techniky. Výsledkem je svobodná hudba osvobozená od svazujícího řádu.
https://soundcloud.com/sacrificeseul

Graal + Sacrifice Seul + PDT /Remote controlled video/
Graal a Sacrifice Seul se následně představí v kolaboračním setu, který stejně jako jejich sólová vystoupení doplní živá světelná/videoprojekce od francouzského AV umělce PDT.

Vstupné: 100 Kč (dobrovolné).

https://www.facebook.com/events/161068930983279

Dr. Nexus, Count Portmon & Rory G

Dr. Nexus je veterán berlínské noisové scény na cestě z turné na Ukrajinu a veze improvizaci na pomezí hluku a zvukové instalace.
https://drnexus.bandcamp.com/ 
https://soundcloud.com/dr-nexus 

Count Portmon & Rory G je místní experimentální ad hoc duo s plánem improvizované psychedelie na kazety a kazeťáky.
http://bandzone.cz/countportmon
http://signalsfromarkaim.blogspot.cz/2014/11/sfa036-roryg-excuse-my-delay.html

Vstupné na místě 170 Kč.

https://www.facebook.com/events/261298010896562/

The Poisoned Glass v Praze

Do Prahy se 17. dubna 2016, pár dní po premiéře na Roadburnu, dovalí hlomozící duo The Poisoned Glass, jež tvoří klíčové postavy americké stoner / doom / sludge / drone scény: G. Stuart Dahlquist a Edgy 59.
https://youtu.be/cCemYTZqCUc

Není mnoho legendárnějších kapel v ranku extrémního doomu než byli Burning Witch. Kapela vzniklá na troskách Thorr’s Hammer měla ve svých řadách kromě výše zmíněné dvojice i další věrozvěsty: Grega Andersona a Stephena O’Malleyho, kteří následně spolu s Dahlquistem založili dnes notoricky známé Sunn O))) (ve trojici nahráli první dvě alba GrimmRobe Demos a ØØ Void). Tvorba Burning Witch inspirovala nespočet dalších, aniž by se ale někdo přiblížil jejich výrazu, kterému je vlastní stejnou měrou jak atavistický “sabbaťácký” metal, tak i bezčasé dronové víry. Krajně neutěšenou psychedelii doplňují drogami a nemocí nasáklé texty v podání Edgyho smirkových skřeků, jež občas prokládá “čistějším” vokálem, co připomene silně dezorientovaného Ozzyho bez jakékoliv kognitivní funkce. Když si vytyčíte prostor mezi následujícími skupinami (ať už BW předcházely, byly souputníky nebo patřily k vlně následovníků), budete mít představu odkud vakuum vcucává: velmi raní Cathedral, Graves at Sea, Noothgrush, Monarch, Thou.

Stuart hrál na basu chvíli i v Goatsnake. Co pak působilo jen jako jeden z jeho projektů, Asva (odvozené ze sanskrtu znamenající “tažný kůň” ale také “nemajetný”), se ukázalo jako jeho nejosobitější počin. Přestože často řazena - a určitě ne bezdůvodně - do drone škatulky a mezi personálně spřizněnými kapelami nakonec relativně přehlížená (v line-upu se mihnul i Trey Spruance z Mr. Bungle, Secret Chiefs 3 a Faith No More), Asva vyčnívala svou originalitou i celkovou náladou. Kde většina prahla po temnotě a všelijaké efektnosti, Asva překvapovala svou upřímností a přes veškerou tíhu zvuku jakýmsi vnitřním světlem. Jejich skladby byly vlastně opravdu skladbami, i přes svou kolosální stopáž a vývoj v tektonickém měřítku. Tyhle tendence se čím dál víc obnažovaly. Album What You Don't Know Is Frontier (Southern Records), se kterým se poprvé (a asi naposledy) objevili roku 2009 v Praze, bylo silně ovlivněné smrtí Stuartova bratra Michaela (mimochodem bubeníka indie rockových Silkworm) a následující Presences of Absences (Important Records) s hostujícím Toby Driverem (Kayo Dot) posunulo Asvu až do oblastí vlastních spíš sakrální hudbě. Patrný vliv Arvo Pärta z jejich muziky kupodivu neudělal ještě zasmušilejší záležitost, ale naopak pozitivní zážitek, ovšem bez nánosů patosu a veškeré uslintané vstřícnosti.

Už při mixování Presences of Absences, tedy v roce 2009, Stuart znovu kontaktoval Edgyho a vzniklo duo The Poisoned Glass - pomalu, jak se na jejich produkci sluší a patří, si začali vyměňovat nápady a nahrávky, což letos vyústí v debut na Ritual Productions (Bong, Ramesses, Horse Latitudes). Basa, varhany, vokál: nic víc, přesto maximální zahuštění atmosféry. Edgyho hlas je pořád ve vrcholné formě, připomínajíc kromě zmíněných reminiscencí třeba i obskurní figurku Mr. Doctor z italsko-slovinských Devil Doll prostou těch nejteatrálnějších poloh. Bude to silné.

Equally excited about their booking is Roadburn’s artist director Walter Hoeijmakers: "The spirit of Burning Witch has always loomed large over Roadburn Festival, so it shouldn’t come as a surprise that I’m overly excited about Stuart Dahlquist and Edgy59 forming a new, unholy racket, named The Poisoned Glass. The sound of The Poisoned Glass has all that you’re looking for in a orchestral doom band – noisy textures, eerie atmospherics, twisted harmonies, slow, haunting dirges, and tortured vocals by the ultimate goth, Edgy59. Like Burning Witch, The Poisoned Glass will become essential as well for all our damned souls."

Ten večer se ale zrovna tak těšíme na obě předkapely, které se na první pohled hodně liší jak od The Poisoned Glass, tak od sebe navzájem, aniž by však chyběla hlubší jednotící linie. Sister Body je duo s historií v kolektivu KLaNGundKRaCH, první kazeta jim vyšla na americkém labelu Spleencoffin, druhá na britském Tesla Tapes. Žánrově patří mezi pohrobky taneční scény, u kterých euforie rave parties devadesátých let přežívá jen jako vzdálená ozvěna. Sister Body staví sice na rytmice dubu, výsledkem je ale těkavý, hypnotický soundtrack k dezorientovaným snům nad ránem, kdy už nefunguje večírkový rauš, ale střízlivost je ještě daleko. Znát je můžete z pražských sklepů, loňského Chee Chaak festivalu nebo prvního loňského večera Vinyla live.
https://plastika.bandcamp.com/

 Core Belief z Rakovníka by mohly působit jako hippies, ale jejich sound na pomezí psychedelické kytarovky a shoegaze evokuje spíš indiánský rituál než prosluněný Woodstock. Jejich lapač snů vám nic neodstíní, jen vše zesílí. Bubenice hraje i v Manon Meurt, kteří na sebe upozornili předskakováním My Bloody Valentine nebo The Ecstasy Of Saint Theresa na 25. narozeninách Radia 1.
http://bandzone.cz/corebelief

FB: https://www.facebook.com/events/182364192139010/
PŘEDPRODEJ: https://goout.cz/en/tickets/the-poisoned-glass+sister-body+core-belief/fxk/

Head of Wantastiquet a Woven Skull v Potrvá

Ve čtvrtek 22. října vás znovu zveme do Potrvá, https://www.facebook.com/events/765156386944599/.

Head Of Wantastiquet je projekt Paula LaBrecquea, rodáka z Bostonu v současné chvíli usazeného v Berlíně, který vznikl jako jeden z vícera vedlejších projektů členů kapely Sunburned Hand of the Man (kapela vydala desky mimo jiné na Conspiracy Records či na labelu Thurstona Moora Ecstatic Peace). Head Of Wantastiquet vrství kytary, synthezátory, ruchy a šumy do omanných smyček a pohybuje se především v mlhách melancholicky psychedelického drone folku. Kromě toho dělá Paul příležitostně řidiče kapelám (do Prahy "dovezl" např. LSD March, Ignatze nebo Red Sparowes) a jeho první pražské vystoupení z roku 2009 vydali Letmo jako split kazetu s Hellvete. https://headofwantastiquet.bandcamp.com/ 

 Head of Wantastiquet jede na turné společně s irskou kapelou Woven Skull, která podobně folkově laděnou psychedelii podkresluje výraznou rytmikou, oscilující mezi rituální repeticí a nervní improvizací. Na jejich deskách můžete mimochodem najít i příspěvky v Praze dříve usazeného Jorge Boehringera, známého například z projektu Core of the Coleman. 

https://wovenskull.bandcamp.com/

wovenskull.tumblr.com

Gordon Ashworth v Potrvá

Dneska večer dělám s Letmo v Potrvá koncert Gordonovi Ashworthovi. Jeho současná produkce zní jako mix Ravi Shankara a Tima Heckera, viz ukázky z jedné ze dvou nedávno vydaných kazet, které snad bude mít s sebou. Předskakuje Wim Dehean se spánkovými drony a Sweeps 04 s ambientem jako reziduem metalu. Víc tady: https://www.facebook.com/events/513851235448247/.

B/B/S V POTRVÁ

12. února 2015

https://flic.kr/s/aHsk92tLzm

ZU!

Zu vydali za patnáct let existence sedmnáct alb. Zatím poslední velká deska Carboniferous z roku 2009 vyšla na labelu Ipecac Mika Pattona A byla magazínem Rock-A-Rolla vyhlášena albem roku. Má je rád John Zorn, spolupracovali mimo jiné s Mikem Pattononem, Buzzem Osbornem, právě jim vyšla deska s Eugenem Robinsonem. A tuhle sobotu, 29. listopadu, jim se Závorkama děláme koncert na Dobešce. Robinson sice nedorazí, čímž klesá pravděpodobnost, že na vás někdo ve slipech plivne a pak vám rozbije držku, a navíc jsme slíbili, že na Dobešce nebudeme zakládat žádné ohně, šamanský metal na saxofon ale bude. Někdo obouvá taneční botky, někdo počítá doby, někdo se svléká a válí v bahně, ale těšíme se všichni.

 

http://youtu.be/_X69Paqkd3Q

https://trostrecords.bandcamp.com/album/the-left-hand-path

 

Předehru obstarají Microvomit a Deceased Squirrel on the Phone (kteří mají společný split na Stoned to Death Records). Microvomit mají bicí a kytaru bicí, kytaru a basu, ale nikdo nikdy neví, co se zrovna stane, když začnou hrát. Jenom tušíme, že to bude nahlas. Deceased Squirrel on the Phone mají taky bicí a kytaru a dovezou dřevní bluesrock z garáže. Na rozdíl od různých Jacků Whiteů jsou to ale taky šamani.

 

https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/microvomit-deceased-squirrel-on-the-phone

https://microvomit.bandcamp.com/

http://deceasedsquirrelonthephone.blogspot.cz/

 

Víc tady: https://www.facebook.com/events/298825643652839/

 

 

KYTARY JINAK

Na sobotu 4. října chystáme s Letmo v Potrvá večer pro kytary jinak, s Obelisk of Light a Cam Deasem.

Obelisk of Light je sólový projekt Jana Kašpara, kterého bylo přes prázdniny možné vidět rovněž v projektu Sítě nebo v rámci orchestru Tomáše Paluchy. Obelisk of Light jsme viděli před Laraajim a Sun Araw a jeho kytarový ambient se nám dost líbil, stejně jako většině z ostatních asi deseti diváků.

Cam Deas je britský experimentální kytarista, který v poslední době svoji hru na akustickou kytaru na místě manipuluje modulárním syntezátorem a vytváří tak živou, atmosférickou, ale taky nekompromisně disharmonickou musique concrete. Za poslední rok ho bylo možné slyšet například ve společnosti Jandeka, Cameronova obliba labelu Pan pak může taky lecos napovědět.

Víc na https://www.facebook.com/events/274919142697939/, lístky kupuj na Go out.

NATURAL SNOW BUILDINGS V PRAZE

Natural Snow Buildings je francouzské duo pohybující se na periferii hudby už od roku 1997. Nespočtem svých ultra limitovaných náhravek kolem sebe vytvořili malý, ale zato silně oddaný kult fanoušků po celém světe. Svůj snově pohádkový ambient se širokým zastoupením akustických nástrojů prokládají éterickým folkem nebo naopak dramaticky disharmonickými plochami. S vílím zvukem kontrastují často temné názvy skladeb a jejich nejčastější zvuková poloha, připomínající zvonkohru z kostí mýtických zvířat, tak působí jako hudební ekvivalent švětlušek lákajících pocestné do bažiny. Ve světě Natural Snow Buildings sice běhají jednorožci, ale pod něžným zjevem mají dobře schované ostré zuby. Natural Snow Buildings naživo moc nehrají, jakou podobu své hudby zvolí nevíme, ale s velkým očekáváním věříme ve výlet za zrcadlo.
http://youtu.be/-5aG6bSONoI

Speciální večer otevřou i speciální hosté: Rouilleux s kapelou k příležitosti křtu nové dlouhohrající desky Scatter Your Soul, kterou vydávají Letmo společně s KlaNGundKRaCH na chromové kazetě spolu s download kódem. Současný line-up dotváří Petr Vrba (dechy, perkuse) a Martin Sýkora aka White Wigwam (basa, syntezátor). Oproti Zugzwang jde o syrovější a přímočařejší nahrávku, zůstává však kolekce silných skladeb, které dávno přesáhly lokální scénu.
http://rouilleux.net/

V Praze všichni vystoupí 1. července od 19:30 v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6). Vstup na místě 250,-. Léto začíná.
https://www.facebook.com/events/252719684930518/

BEN FROST VEZE AURORU

Ben Frost vydává po pěti letech novou sólovou desku a v souvislosti s jejím vydáním vyrazil na turné. K Frostově hudbě mám už od vydání By The Throat před pěti lety hodně vřelý vztah a Aurora ho rozhodně neochlazuje. Naopak, Aurora je jako když se vaše holka naučí nějaký důmyslný trik a váš vztah dostane zase nový rozměr.

K Frostovi už jsem toho napsal víc, než na téma největší zážitek z prázdnin, viz recenze Wasp Factory, Solaris a By The Throat. Taky jsem fotil, když byl v Meetfactory minule. Čerstvým příspěvkem je Frostův profil ve Full Moonu #36. Takže jsem rád, že jsem toho letos součástí. Taky jsem dost přesvědčený, že to bude lepší, než minule (už jenom díky striktním požadavkům na osvětlovače - prý pokud vám na konci nebude špatně, je to špatně). A samozřejmě jsem rád, že většinu práce obstará tradičně Apačka.

Zásadní informací je, že 23. května představí Ben Frost Auroru Praze, a to v osvědčené Meetfactory. Přijďte mu říct, že v rozhovorech bývá na ránu. Ve spolupráci k.y.e.o., Gilotiny a Cárů mlhy.

https://www.facebook.com/events/848774338481533

http://youtu.be/KBFZpx0LE5U
https://soundcloud.com/#benfrost/ben-frost-venter
https://soundcloud.com/#benfrost/ben-frost-nolan

MAAN, MATHIEUS SERRUYS, PAUWEL DE BUCK A FREDDY RUPPERT

I like telly, I like food and telly, so please stay away, please stay away, I like telly, I like food and telly, so please stay away, please stay away, I like telly, I like food and telly, so please stay away, please stay away, I like telly, I like food and telly, so please stay away, but please stay awake, I like telly, I like food and telly, so please stay away, but please stay awake, I like telly, I like food and telly, so please stay away, but please stay awake.

Maan umí Joy Division, The Fall, foukat na trubku i krautrock, Mathieus Serruys a Pauwel De Buck umí analogy, ambienty, drony a experimenty, Freddy Ruppert umí Swans, Vainia a Former Ghosts. Jestli vám to nedává smysl, běžte na facebook. Nebo last.fm. Ale hlavně do Café v lese. 15. března. Uvádí Letmo, Cáry mlhy a Marie.

https://www.facebook.com/events/463812157052363/
http://www.last.fm/event/3786597+Maan+at+Caf%C3%A9+V+Lese+on+15+March+2014

TĚLO VE SKLEPĚ

13. dubna budeme mít s Letmo a závorkama ve sklepě Chapeau večírek. Program zahájí Lovci lebek, kteří na chvíli přilezou ze svého kouta dvorku a utopí nás hlukem. Ve vzduchu už sice nejspíš bude jaro, ale následující nic přinesou vichr a sychravo, a ani dvě patra diskotéky nad námi nás neschovají. A pokud nám nakonec u The Body poteče krev z uší, bude všechno v pořádku. Zbytek večera už se na sebe budeme jenom smát, mluvit nebude mít cenu.

https://www.facebook.com/events/1506673426225017/
http://www.last.fm/event/3750835+The+Body+at+Chapeau+Rouge+on+13+April+2014

BASIC HOUSE - OATS

Kdo sleduje scénu progresivní elektronické hudby, pravděpodobně zaregistroval kazetový label Opal Tapes. Funguje pouhé dva roky, ale i za tak krátkou dobu má katalog plný respektovaných jmen a skvělých alb z různých žánrových koutů elektronické hudby.

Šéfem Opal Tapes je Stephen Bishop, který se vedle aktivit spojených s vydavatelstvím věnuje svému projektu Basic House. První dlouhohrající album – Caim In Bird Form – vydal na začátku roku nejprve na kazetě a posléze ve vinylové verzi na labelu Digitalis. Hned v říjnu pak vydává další desku Oats na labelu Alter vedeného Luke Youngerem (v současnosti hrajícím jako Helm).

Basic House na Oats využívá pekelně hlubokého a nezvykle temného deep house, industriálně laděného ambientu a zvukových koláží známých ze scény označované jako post-noise (kultivovanějšího následovníka noise, kde sice hlavní roli nehraje randál a vysokofrekvenční tóny, ale klasické stavební prvky hudby jako melodie nebo rytmus nadále chybí). Fascinujícím způsobem jsou po většinu desky všechny tyto tři polohy využívány zároveň. Oats je tak vystaveno ve více úrovních – buďto se pod hladinou taneční hudby přelévá mihotavý hudební doprovod k halucinování (C-Beat), nebo někde pod plochami industriálního zvuku tušíme tlumené ozvěny večírku ve stylu distant rave (Time Table, L-Wave And Comb). Rytmu Bishop dosahuje jak tradičními beaty, tak střihem zvukových ploch (nekompromisní tanečně industriální deathrave B.G. Feathers).

B.G. FEATHERS (SC)

Taneční noise, temný deep house, industriálně ambientní distant rave, nic z toho není zrovna běžné spojení. Na Oats je to všechno, zároveň ale bez ostrých přechodů, bez překombinovanosti nebo nesoudné eklektiky. Je to jedna z desek, u kterých má člověk pocit, že to v hudbě pořád žije, že vývoj existuje a má smysl být toho součástí. Oats bude fungovat dobře jako taneční hudba pro posluchače noise a industriálu, nejsem si ale jistý, jak bude působit na běžné fanoušky taneční hudby. Mé alter ego s kulturně teroristickým apetitem by to nicméně rádo vyzkoušelo, ideálně propašováním Oats třeba na závěr setu večírku typu Sensation.

Jména z katalogu Opal Tapes se v Praze už objevily – S Olbricht zahrál pod karlínským viaduktem house set na úrovni toho nejlepšího z Boiler Room, reakce na večírek s Huerco S v Café Neustadt byly nadšené. Dnes máte možnost posoudit projev Basic House naživo v žižkovském Finalu. Předskakovat budou Lightning Glove. (Ti mimochodem nedávno vydali repress své druhé kazety Raving Peacock's Tail, kterou masteroval právě Bishop.) Pět let Cárů mlhy tak můžeme oslavit pátým koncertem, ve kterém mám prsty (zásluhy jdou nicméně hlavně za Baba Vanga a Lightning Glove).

Info akce na FB/last.fm.