A2 #24 – 17. listopad: dvě mouchy jednou ranou

Dnes vyšlo letošní dvacáté čtvrté číslo A2 s tématem "knihovny a čtenáři", ve kterém po delší době najdete i můj hudební zápisník s názvem "17. listopad: dvě mouchy jednou ranou". Text se snaží propojit, že 17. listopadu 2016 vyšla nová deska projektu Shapednoise – Deafening Chaos Serenity – na které hostují i Roly Porter a Rabit, zatímco 17. listopadu 1989 u nás pod policejními pendreky začínala Sametová revoluce a přitom nad republikou svítila polární záře (viz fotky od Jiřího Kaprase otištěné v časopise Vesmír z výstřižku na http://ukazy.astro.cz/gal/19891117JiriKapras_Polarni-zare_Vesmir12-1990.jpg). Literární styl volný, text v papírové verzi nebo pro předplatile A2 na jejich stránkách, ukázka desky tady a na Shapednoisově soundcloudu.

HUDBA PRO ZMATENÉ NEVĚŘÍCÍ

"Může se zdát, že každodenní realita 21. století ztratila jakýkoli duchovní rozměr. V současné experimentální a klubové hudbě se ale sakrální vlivy ozývají stále častěji. Kostely jsou využívány jako koncertní sály a vyhraněné formy duchovní hudby, například liturgický chorál, se uplatňují i ve zcela nečekaných kontextech."

Tohle je klammův perex k mému článku z poslední ádvojky minulého roku s tématem nová spiritualita (#26, http://www.advojka.cz/archiv/2013/26). Tentokrát je článek dostupný pouze v tištěné nebo placené elektronické verzi.

Vedle několika skladeb, z nichž některé jsou obsažené ve výběru Music to Ruin Your Evening, v něm píšu o desce Rites of od Paula Jebanasama, dost možná nejdůležitějším a největším příspěvku do tohoto mikroproudu. Jebanasam je mimojiné zakladatel labelu Subtext Recordings (vydává např. Emptyset a Roly Portera). Za přečtení stojí důkladný rozhovor, který dělal pro Quietus (http://thequietus.com/articles/12181-paul-jebanasam-rites-interview).

Fotka je ze stránek labelu a byla pořízena na koncertě pořádaném u příležitosti zahájení aktivit tohoto labelu, během kterého Jebanasam nahrál svoji první nahrávku pod vlastním jménem (předtím vystupoval jako Moving Ninja):

MUSIC FOR THE CHURCH OF ST JOHN THE BAPTIST (SC)

Jebanasamova hudba je "ideálním hudebním doprovedem pro zmatené nevěřící pokoutně fascinované křesťanskou mystikou". Pro víc viz A2.

Díky patří Katce Schönové za odborné odpovědi na mé neodborné otázky ohledně formální stránky liturgické hudby.

EMO VIOLENCE

Na grindcore fóru se nedávno Utopie ptal, co si má představit pod pojmem emo violence. Vzhledem k tomu, že jsem se tento směr jednu dobu zajímal hodně, něco jsem mu k tomu napsal. A vzhledem k tomu, že v češtině jsem o tom snad nic nečetl, dám to i sem, v trochu rozšířené verzi.

Emo violence je především kombinace emocore a power violence. Z pv to má rychlost a hardcorovost, z ema ukřičený vokál (takže žádné štěkání jako v pv) a trochu pestřejší paletu emocí, než jenom nasranost (z toho plyne, že kdo by chtěl něco označovat za emo violence, měl by tušit, jak zní power violence). Doporučuju kapely In/Humanity a Palatka, ty jsou asi nejzásadnější. Z dalších pak End Of The Century Party, Jenny Piccolo nebo Guyana Punch Line (tam byl Chris Bickel - vokalista z In/Humanity). Všehovšudy to hrálo asi tak deset kapel:)

Dnes se tak vzhledem k diskreditaci pojmu screamo často říká tvrdým diy screamo kapelám, ty už ale nemají ty pv vlivy. Typicky jde o Orchid, Raein, Tristan Tzara. Nijak zvlášť mi to nepřesné označování nevadí, protože emo násilí se na ně docela hodí a ani In/Humanity nemají všude krkolomný pv rytmus, jen mi přijde, že není od věci vědět, kde se to označení vzalo. Na druhou stranu, kapely typu Tristan Tzara jsou stejně jenom zrychlený a ukřičený indie rock, který s hardcorem nemá nic společného, což se projevuje hlavně kytarami a potvrzuje obaly. Mám rád na obalech atmosféru. A kytary ne-subtilní. A nejen proto mám rád vedle klasických emo violence kapel pageninetynine, Majority Rule a Welcome The Plague Year - temnota, emoce a hardcore.

A jen tak mimochodem, emo v jakékoli podobě bylo nenáviděno dávno předtím, než se to skrz televizi dostalo k dětem a ty pak ke šminkám. Takoví Spazz na to plivali už dávno předtím, protože hubená přecitlivělá děcka přece do harcore nepatří. Takže jestli si myslíte, že když posloucháte to pravé, staré emo, hardcore punks se vám nebudou posmívat, tak se pletete:)