WWW, ROCK CAFÉ A LIVE!

Miluju WWW. Někdy okolo roku 99 se ke mně dostala kazeta s věcmi jako Medvídek Pú, Noční můra nebo Horkej toast, a od té doby jsem věděl, že chci víc. Na kazetách jsem postupně měl jejich tehdy ještě rozverně funkový Karamel z Real Acide Juice, stejně jako skladby z obou East Side Unia nebo Hip Hop Hurá, kde už pomalu legrace končila. Pak nebylo dlouho nic. Kazety postupně zmizely podobně záhadně, jako se objevily (tedy u kamarádů kamarádů). Několik let jsem WWW neslyšel, natož abych slyšel o nich. Naděje umírá poslední, pak i na ní dojde. Až z ničeho nic přišel na konci roku 2006 Neurobeat jako debutová deska po patnácti letech existence. Sklony k dadaismu a dekonstrukci textu zůstaly, ale rozvernost nahradila deprese, chlad a vztek; beatbox a pra-hip-hopový podkres nahradil studený industriál v hip-hopovém rytmu. Tanec sekyr jako druhá deska byl zase trochu jinde. Ubylo rytmu, ubylo vzteku, přibylo smutku. Kombinace Typlta jako textaře a Anděry jako hudby a hlasu WWW funguje... moc dobře. Jako máloco. Naše top kapela? WWW. Bez ohledu na žánry. Bez mezery za otazníkem.

Na třetí album se netrpělivě čeká. Zase bude jinde. Podle toho, co zatím bylo slyšet, na to půjde tancovat. Na veselý večírek bych to ale neviděl. Čtyři nové věci byly mimo jiné slyšet na jarním koncertě v pražském Rock Café. Kde toho zahráli spoustu. A nahráli to. Říkalo se, že jako 2xCD to tradičně na labelu Big Boss vyjde ještě do Vánoc. Je to znamení osudového vztahu, že jsem se na stránky labelu podíval právě dnes, abych zjistil, že vyjde zítra. 7. prosince 2011. V limitované edici 631 kusů, podle návštěvnosti onoho koncertu (a zároveň prý kapacity Rock Café). Neotálel jsem. Neotálel bych ani být vámi.

Informační hodnota příspěvku: 7. prosince 2011 vychází u Big Boss dvojCD geniálních WWW - Live! (zkuste si to vygooglit) se záznamem koncertu z 12. dubna 2011 z Rock Café.

TRICKY @ LUCERNA MUSIC BAR

8. listopadu 2010.

FLICKR.

GOLDFRAPP - FELT MOUNTAIN [RECENZE]

Stejně jako každý rok, právě teď je čas pro první album Goldfrapp. K sychravému světu patří sychravě snová, atmosférou Twin Peaks nasáklá hudba Felt Mountain, jako málo co jiného. Už deset let staré album (mimochodem můj o něco pozdější první pokus o recenzi) je perfektní kombinací podivně noir jazzu, trip hopu bez hip hopového základu a inspirace soundtracky ke starým James Bondům (zvláště Pilots a Human). Album nemá slabé místo, vrcholem alba je pak závěrečná Horse Tears, která je zvláštním způsobem křehká a epická zároveň. Náměsíčné, zvláštně tísnivé a krásné.


Nemůžu než nahrát i obrázek, který sice už nepatří do období Felt Mountain (narozdíl od portrétu krátkovlasé Allison Goldfrapp, hlasu a prezentátorky Goldfrapp; šedá poloneviditelná eminence a druhá polovina dvojice je Will Gregory), ale má příběhu a atmosféry na rozdávání. Navíc pěkně ilustruje dva zásadní znaky Goldfrapp: pozornost věnovanou vizuální stránce a proměnlivost všeho s každým albem - od stylizace přes hudbu až po žánr. V pražském posh SaSaZu zítra odehrají koncert na propagaci svého posledního alba Head First ve znamení popu osmdesátých let a zářivých šusťákových úborů.