HYPOTHERMIA - KAFFE & BLOD



Hypothermia, Kaffe & Blod, minimalistic black metal, 2008, Turannum, Švédsko, www.myspace.com/vemodsorkestern

Hypothermia je projekt Kima Carlssona, kytaristy a zpěváka švédských Lifelover. "Kaffe & Blod" je zatím poslední demo Hypothermie z roku 2008. Vyšlo na kazetě, vinylová verze se chystá. (To je alespoň mně poslední známá informace, vyjít má u Turannum, ti ale zrovna nemají funkční stránky.) Dvě skladby – titulní "Kaffe & Blod" a z improvizace nahraná "Dagg" ("rosa"). Je v podstatě celé instrumentální, až na pár bolavých, zoufalých výkřiků asi pět minut před koncem první skladby. Kim má výborný vokál, nicméně tady mi to přijde trochu zbytečné. Vokály z Hypothermie dělají něco extrémně emočně vypjatého. Něco, co bolí. Vedle toho ale umí instrumentálně vytvořit nevtíravě smutné melodie, které bych mohl poslouchat stále dokola, kvůli té vypjatosti ale neposlouchám.

"Kaffe & Blod" je ale až na těch pár chvil právě taková Hypothermia, v jakou doufám do budoucna. Sychravé, melancholické, monotónní, minimalistické drnkání na kytaru podpořené nenápadnými bicími, bez přehnaných emocí. Toto už rozhodně není black metal. Hypothermia se řekněme někdy od roku 2006 pomalu a postupně posouvá trochu jinam. Lze vidět podobnosti s drnkavými post-rocky (opět viz Jakob – jiné neznám), ale oproti tomu není kytarová hra pokažená žádnými protivně a předvídatelně povznášejícími gradacemi, netenduje k orchestrálnosti, bombastičnosti a podobným pitomostem a v kapele není naskládaných deset lidí jen proto, aby výsledek zněl jako ladění nástrojů (to není případ Jakob, to je případ spousty jiných). Minimalismem a akustickým vyzněním se podobá písničkářům (singer-songwriter), ti ale zase mívají tendence k přeslazené sladkobolnosti. Je paradoxem, že jednoduchá, přímočará hudba se hledá velice obtížně. Efekty, elektrika, elektronika, to vše jen odvádí pozornost. Nejvíc si cením hudby, která ani když je zahraná akusticky a bez jakéhokoli zázemí neztrácí svoji sílu. (Až nás konečně smetou povodně a požáry, to bude jediná hudba, která nám zůstane.) Tohle je přesně ono.

Atmosféra poučená melancholickým black metalem zahraná někde mezi post-rockem a kytarovým folkem. Sychravé. Melancholické. Monotónní. Minimalistické. Výborné. (V podobném duchu se nese závěrečná skladba z LP "Rakbladsvalsen", "Del 4".) Rozhodně doufám, že Kim bude pokračovat tímto směrem. (Taky bych se přimluvil za akustickou instrumentální verzi Lifelover - nahrajte to někdo na kytaru, koupím si to.)