ZU!

Zu vydali za patnáct let existence sedmnáct alb. Zatím poslední velká deska Carboniferous z roku 2009 vyšla na labelu Ipecac Mika Pattona A byla magazínem Rock-A-Rolla vyhlášena albem roku. Má je rád John Zorn, spolupracovali mimo jiné s Mikem Pattononem, Buzzem Osbornem, právě jim vyšla deska s Eugenem Robinsonem. A tuhle sobotu, 29. listopadu, jim se Závorkama děláme koncert na Dobešce. Robinson sice nedorazí, čímž klesá pravděpodobnost, že na vás někdo ve slipech plivne a pak vám rozbije držku, a navíc jsme slíbili, že na Dobešce nebudeme zakládat žádné ohně, šamanský metal na saxofon ale bude. Někdo obouvá taneční botky, někdo počítá doby, někdo se svléká a válí v bahně, ale těšíme se všichni.
 
 
Předehru obstarají Microvomit a Deceased Squirrel on the Phone (kteří mají společný split na Stoned to Death Records). Microvomit mají bicí a kytaru bicí, kytaru a basu, ale nikdo nikdy neví, co se zrovna stane, když začnou hrát. Jenom tušíme, že to bude nahlas. Deceased Squirrel on the Phone mají taky bicí a kytaru a dovezou dřevní bluesrock z garáže. Na rozdíl od různých Jacků Whiteů jsou to ale taky šamani.
 
 
 

 

FREDDY RUPPERT A XIU XIU VE STRAŠNICKÉM DIVADLE

V pátek 31. října se u nás po dluhé době potkali Freddy Ruppert a Xiu Xiu, tentokrát ve Strašnickém divadle. Freddy potvrdil nevyzpytatelnost svých živých představení – po rytmickém noise před No Age a setu Former Ghosts před Maan zahrál tentokrát něco přes dvacet minut výborného no wave techna, svým způsobem příbuznému například některým stopám D. Edwardse na Teenage Tapes nebo projektu Vessel na desce Punish, Honey. Šlo o prodlouženou variaci stopy z připravované kazety, která by co nevidět měla vyjít na Red For Colourblind. Jak napovídá i první ukázka, je na co se těšit. U Xiu Xiu o žádné překvapení nešlo a předpokládám, že všichni fanoušci dostali, pro co si přišli – kombinaci výborných popových skladeb sabotovaných hlukem, co bolí, a extrémně exaltovaný, zároveň však zcela uvěřitelně působící Jamieho projev.









https://flic.kr/s/aHsk5pz3tT

KYTARY JINAK

Na sobotu 4. října chystáme s Letmo v Potrvá večer pro kytary jinak, s Obelisk of Light a Cam Deasem.

Obelisk of Light je sólový projekt Jana Kašpara, kterého bylo přes prázdniny možné vidět rovněž v projektu Sítě nebo v rámci orchestru Tomáše Paluchy. Obelisk of Light jsme viděli před Laraajim a Sun Araw a jeho kytarový ambient se nám dost líbil, stejně jako většině z ostatních asi deseti diváků.

Cam Deas je britský experimentální kytarista, který v poslední době svoji hru na akustickou kytaru na místě manipuluje modulárním syntezátorem a vytváří tak živou, atmosférickou, ale taky nekompromisně disharmonickou musique concrete. Za poslední rok ho bylo možné slyšet například ve společnosti Jandeka, Cameronova obliba labelu Pan pak může taky lecos napovědět.

Víc na https://www.facebook.com/events/274919142697939/, lístky kupuj na Go out.

OXCURE - PRIVATIONIS



Privationis je zatím poslední deskou na labelu Frozen Border. Frozen Border je malý techno label, který je podobně jako třeba Downwards Records sdružený pod Ready Made Distribution. Vede ho Jeff, o kterém se ví vpodstatě jen to, že vede další malý techno label Horizontal Ground (z něj doporučuju Monica Hits The Ground, viz třeba Tchnjnvcrna) a má rád Nico (viz rozhovor na Talking Shopcasts: http://www.littlewhiteearbuds.com/podcast/talking-shopcast-with-frozen-borderhorizontal-ground/#.VBmlri6SzvM). Na Frozen Border vyšlo zatím 15 dvanáctipalcových desek EP, dvojdeska od Szare jako album a compilace Minutes in Ice. Většina desek vyšla anonymně, pouze s pořadovým číslem labelu, desky většinou nemají obal a vycházejí pouze ve vnitřní vložce, jediná grafika je na samotné desce. Na druhou stranu, nic z toho není neporušitelné pravidlo. Privationis nese čtyři stopy, přičemž jedna je remixem od Violet Poison.

Kombinace jména, anonymity a střípků grafické prezentace labelu ve mně budila dojem, že půjde o label zaměřený na radikální industriální techno. Což není pravda, většina věcí Frozen Border je hodně klubová. Privationis je ale přesně to, v co jsem u Frozen Border od začátku doufal. Ultimátní industriální techno na večírky do zmrzlé plechové haly někde na kraji lesa, striktní minimalismus a zvuky někde mezi bušením do plechu, jedoucím vlakem a střelbou. Pod slovem techno jsem si asi vždycky představoval něco takového.

ERIC HOLM - ANDØYA



Eric Holm vydal na jaře svoji první desku, vyšla na vydavatelství Subtext, kde vychází taky Jebanasam, Emptyset a Roly Porter, a jmenuje se Andøya. Stejně se jmenuje i ostrov na severu Norska, 300 kilometrů za polárním kruhem, na kterém ji Holm nahrál. Celá je poskládaná ze zvuků nahraných jedním kontaktním mikrofonem přilepeným na dřevěném telegrafním sloupu s dráty vysokého napětí, které vedou k vojenské odposlouchávací stanici. Takhle posbírané zvuky Holm poskládal do minimalisticky rytmických smyček a ve výsledku to zní jako vynalézavé variace na zvuk jedoucího vlaku nebo třeba strojové odhrnování sněhu. Deska má v abstraktní rovině podobný námět jako Frostova By The Throat divoká krajina vnímaná moderním člověkem formálně připomíná EP Medium od Emptyset, stejně jako některé deathrave věci (chvilkami třeba poslední Sister Body). Ve výsledku je to hodně minimalistický, syrový, přírodní industriál. Na tancování rytmus nestačí, na podkres ruší, ale na samotářské tranzové výlety je ideální. Andøya je, i díky příběhu vzniku, fajn příspěvkem k hudbě pro lidi, které už hudba nebaví, protože hledají něco opravdovějšího a bezprostřednějšího.

Video je od Jamese Ginzburga, poloviny Emptyset, stejně jako obal desky.