CROSSHLUK VE STŘEDU
Vstupné je oblíbené žádné, detaily a odkazy jsou na Facebooku a last.fm.
ALUK TODOLO - OCCULT ROCK
Aluk Todolo je francouzské trio fungující od roku 2004 a Occult Rock je jejich třetí velká deska. Třetí album bývá pro kapely přelomové. Aluk Todolo to ví a staví se k tomu čelem. Album je jednak se stopáží přes osmdesát minut pokrývající dva disky zhruba stejně dlouhé, jako obě předchozí alba dohromady, jednak je occult rock jejich vlastní označení svého hudebního stylu. To naznačuje, že deska má být ultimátním dílem kapely a manifestem jejich vlastního žánru.
Svůj okultní rock trefně označují jako instrumentální průnik black metalu a krautrocku. Což budí pozornost samo o sobě, protože tyto žánry se běžně nepotkávají. Jednou ze zásadních charakteristik black metalu je pro kytarovou hudbu nestandardní potlačení hraní na nástroje a naopak důraz na vytváření zvuku. Bubny jsou kulomety a kytary nezní jako kytary, ale jako hukot vichru, bzučení vzteklých včel nebo při dostatečně bezohledné živé reprodukci jako amplifikované hejno nasraných krkavců. Kapela, nástroje i technika ustupují do pozadí mimo pozornost, důležitá je výsledná nálada. Tento faktor je hlavní důvod, proč se o Aluk Todolo vůbec dá mluvit jako o kapele, která má s black metalem něco společného.
Krautrock je vnitřně poměrně nejednotný styl zahrnující kytarové kapely i elektroniku, ale minimálně ve vztahu k jeho kytarové verzi lze mluvit o vývojové fázi či větvi psychedelického rocku, která se tematicky točila víc kolem vesmíru a surrealismu než kolem drog. Že psychedelický rock a black metal nejsou přirozenými partnery dobře ilustruje fakt, že průměrný obal desky psychedelického rocku obsahuje víc barev, než obaly všech black metalových desek dohromady.
Occult Rock je žánrově především krautrockem zahraným black metalisty a do značné míry pro black metalisty. Zdánlivě paradoxní situace vyplývá právě z důrazu black metalu na náladu a atmosféru jako protikladu důrazu na technickou stránku věci. Nálada a atmosféra pak bývá tak silná, že posluchači technicky mnohem bližších kapel ji nepřenesou přes srdce. Pustit Aluk Todolo na koncertě psychedelického rocku post-hipíků se rovná teroristickému útoku. Nervní rytmika a negativistický náboj Aluk Todolo bude u netrénovaných posluchačů probouzet záchvaty úzkosti nebo agresivity, a dělejte pak havlovské véčko, když máte ukousané prsty.
Kapela sama svoji hudbu považuje za prostředek dosahování transu, cíleně se snaží o něco šamanského, působícího ne pouze jako estetický vjem. Occult Rock je poskládaný z osmi skladeb nazvaných prostě Occult Rock I až VIII, jejichž stopáž se pohybuje okolo deseti minut. Základem každé skladby je monotónní minimalistický rytmus a donekonečna opakovaný riff, kolem kterého se nabalují další proplétající se složky. Pokoušet se sledovat jednotlivé linky zaměstnává pozornost zcela spolehlivě, podobně jako rozplétání klubka jedovatých hadů. Fascinující je, že i přes zjevnou technickou vyspělost je Occult Rock především rock ohlodaný na kost, bez kudrlinek a rušivých elementů.
V průběhu celého alba se ale kapele tento precizní minimalismus nedaří udržet na stejné úrovni. První disk se skladbami Occult Rock I až IV je perfektní manifestace toho, o co se kapela snaží. Přes první black metalovou skladbu se strojovými blastbeats a přepady do floydovsky vesmírných táhlých kytar se hudba bez zjevných přechodů přelévá do nervního šamanského krautrocku s minimalistickým repetitivním rytmem. Na druhém disku skladby V a VI pokračují sice podobně, zdánlivě jen s výraznější basovou linkou, ale anonymní zvuk, který vám třese receptory v hlavě, najednou ustupuje vědomí, že posloucháte rockovou kapelu. Occult Rock VII utekla z tarantinovského soundtracku. Sama o sobě je skvělá, ale oproti cestě nastoupené na prvním disku z transu spíše vytrhává, než aby jej umocnila. Závěrečná skladba je ukázka spojení přístupu Aluk Todolo s doom metalem koketujícím se svým autistickým drone subžánrem.
OCCULT ROCK II (SC); OCCULT ROCK V (SC)
Na konci se nelze zbavit pocitu, že snahou o ultimátní manifest okultního rocku udělali Aluk Todolo sice katalog stylu, jehož jsou vlajkonoši, deska tím ale trpí koncepční nevyvážeností. Například první výborná a výrazně nejrychlejší skladba po sobě nechává prázdné místo, čímž na sebe přitahuje víc pozornosti, než by účelu rozplynutí se v hudbě slušelo.
Bez ohledu na to je ale Occult Rock výbornou deskou vyčnívající z kytarové scény podobně jako hora na obalu desky. I když jde především o specifické podání psychedelického rocku, světlo se skrz krystal neláme na barevné spektrum, ale na odstíny tuše, a mávání rukama před obličejem nezanechává duhové stopy, ale jenom víří mlhu.
VYŠLO VE FULL MOONU #28.
V sobotu 18. května je spolu s Letmo a Marast Music dovezeme do K4, viz Facebook a last.fm.
UNREST PRODUCTIONS OVER PRAGUE
Sobota 4. května. K4. Shift, Iron Fist of the Sun, S.T.A.B. Electronics a Hal Hutchinson. Noise, power electronics, death industrial, hluk, perverze, hluk. Detaily na Facebooku nebo last.fm.
Set s tracky všech čtyř vystupujích najdete na mém soundcloudu.
LIGHTNING GLOVE - FANTASMAGORIE INTERIÉRU
Jedním z problémů české hudební scény je snaha napodobovat zahraniční styly a postupy bez uvědomování si jejich kořenů. Ty velmi pravděpodobně vycházejí ze specifik svého prostředí a můžou představovat bariéru v přenositelnosti daného stylu. Odvezte většinu českých (nedejbože slovenských) rapperů do Bronxu a v okamžiku máte zájezd srandovních ztracených postaviček s placatými kšilty. Styly fungují na základě určité rovnice a některé proměnné jsou prostě čistě lokální. Pokud je nenahradím na daném místě lokální hodnotou, zbyde mi jen druhořadá domácí cover kapela. Ta může mít smysl naživo, protože i odvar může být lepší než nic, ale tím to končí.
Praha je přes všechny možné výhrady město se zcela specifickou atmosférou, nebo alespoň jejím potenciálem, za kterým se jezdí z celého světa. Tím nemyslím levné pivo a holky bez sebeúcty, ale takový ten nádech gotiky, který se zdaleka neomezuje na středověké stavby a který se i přes veškerý promyšlený development a úslužnost turismu stále sem tam vznáší ve vzduchu. S tím souvisí i fakt, že nejrozšířenější kulturní asociace s Prahou je Kafka. Jeho romány nelze s vážnou tváří označovat za gotické, protože tento pojem vzbuzuje úplně jiné konotace, přitom ale kafkovská atmosféra je esencí gotické atmosféry - směs úzkosti, bezmoci a determinace ve spojení s určitým tajemnem a pocitem ohrožení. Na stejné atmosféře stavěl i Foglar auru Vontů a jejich čtvrti. Fascinuje mě, že Praha nemá scénu, která by tuto atmosféru uměla využít. Ligtning Glove tuhle nepochopitelnou mezeru do určité míry zaplňují. Zprostředkovávají přesně takovou náladu, jakou lze najít ve starých pražských domech nebo v bočních ulicích, které mohly patřit Vontům, zcela přenesenou do současnosti. Lightning Glove jsou svým zvukem a náladou pro taneční hudbu něco jako Rudimentary Peni pro punk.
Žánrově se vymezují jako punkovým přístupem hrané techno/rave, což dle mého soudu sedí. Je nicméně třeba přitom mít na paměti popisovanou atmosféru, která je s rave hudbou v ostrém protikladu. Rave jako takový je spíše než hudebním žánrem druhem party kombinujících různé elektronické styly, výrazná světla a pozitivní atmosféru. Rave parties měly za cíl rozpouštět ego do společného pocitu akceptace a náklonosti. Ne náhodou byla rave scéna scénou extáze. Pro představu, s rave hudbou je spojováno například první album The Prodigy - Experience. Klipy k Out of Space nebo Everybody in the Place dobře ilustrují estetiku konce vrcholu rave scény (a jako bonus nabízí dlouhovlasého usměvavého Keitha Flinta).
Fantasmagorie interiéru je v tomto ohledu inverzí rave hudby. Z euforické party zbyly jen ozvěny, které zhrozivěly a vysmívají se vám, zatímco vy se potácíte domů nočním městem po večírku, na kterém vám něco hrozivě nesedlo, dezorientovaný nevolností a politý jedovatým studeným potem.
Tomuto vyznění kapely výrazně pomáhá vokál snsbr, který víc hraje (ve smyslu hrát roli) než zpívá, v tom nejlepším slova smyslu. Díky tomu například vůbec nevadí, když je angličtina v textech vyslovovaná česky. Možná spíše naopak, právě takto jde o prvek přesně zapadající do výsledné podoby mozaiky. A je mi celkem jedno, jestli tato podoba mozaiky byla zamýšlená, nebo jsem si ji poskládal sám a všechny prvky mi ladí náhodou. Kdybych měl vyzvednout pár tracků, bude to určitě Stay Indifferent a Friday's Child, úplně nejvýš ale patří pohřební Bleached Beach, i když tu už za taneční hudbu považovat nelze.
FRIDAY'S CHILD (YT)
BIRD PEOPLE & A STORY OF RATS @ K4
A Story of Rats je okultní ambient/drone/doom projekt působící mezi Portlandem a Seattlem, který bude ve středu 10. dubna otevírat koncert a naše hlavy pro vídeňské psychedeliky Bird People, se kterými letos vydal kazetu. Bird People oscilují mezi písničkářstvím a ambientním drone zvukařením, jako kdyby vedle písniček vozili i kus prostředí, jeho zvuků a nálady.
Ve středu by se tak ze zvukové temnoty měla vynořit otevřená krajina a místo démonů můžeme vyvolávat jaro. Když vás nepřijde dost, ani jaro nepřijde.
Ve středu by se tak ze zvukové temnoty měla vynořit otevřená krajina a místo démonů můžeme vyvolávat jaro. Když vás nepřijde dost, ani jaro nepřijde.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
