BLAŽÍČEK/ZBOŘIL
I've made my ranting international on the great Easterndaze site; follow the link to read who's behind this rad video I'm becoming addicted to – http://easterndaze.net/post/68867570487/a-v-oscillations-blazicek-zboril.
V odkazu najdete stručné představení audiovizuálního projektu Blažíček/Zbořil. V ještě větší stručnosti - viděl jsem je na Kovna Festu a i když by potřebovali být dvakrát tak nahlas, než jak byli, naprosto mě nadchli. Z analogových zvukových ploch jako od Eleh přecházeli do oscilujících rychlých rytmů, ve kterých připomínali zvukově čistší a minimalistčtější verzi Pan Sonic. V precizním sladěním s vizualizacemi tvořenými na místě. Viz video. Nevhodné pro epileptiky.
BEN FROST - THE WASP FACTORY
Dnes vyšlo dvacáté čtvrté číslo A2, ve kterém najdete i moji recenzi Frostovy opery na motivy románu Iana Bankse The Wasp Factory. Vedle novin, které mám hodně rád pro jejich fyzickou podobu, najdete text i na webu ádvojky – http://www.advojka.cz/archiv/2013/24/pocit-fyzickeho-ohrozeni.
Vydání textu mě inspirovalo k tomu podívat se, co o Frostově Wasp Factory napsali jinde. A je to docela zábavné. Vzhledem k tomu, že londýnská představení projektu se odehrála v Royal Opera House, najdete recenze i v médiích, které se hudbě podobné Frostově běžně nevěnují – Guardian, Telegraph, Independent, nebo třeba Financial Times. Recenzentům všech zmíněných novin se představení svorně nelíbilo. A to dost:
http://www.theguardian.com/music/2013/oct/06/wasp-factory-opera-house-review
http://www.telegraph.co.uk/culture/music/opera/10355562/The-Wasp-Factory-Linbury-Studio-TheatreRoyal-Opera-House-review.html
http://www.independent.co.uk/arts-entertainment/classical/reviews/opera-review-the-wasp-factory-8855757.html
http://www.ft.com/cms/s/2/2fb96cdc-2c21-11e3-acf4-00144feab7de.html#axzz2lDn2tvWC.
Na druhou stranu lze najít i recenze, které dílo hodnotí pozitivně:
http://www.bigissue.com/reviews/live-reviews/3088/wasp-factory-review
http://www.thestage.co.uk/reviews/review.php/38982/
http://www.huffingtonpost.co.uk/victoria-sadler/wasp-factory-opera-review_b_4042091.html
http://www.standard.co.uk/goingout/music/the-wasp-factory-linbury-studio-covent-garden--opera-review-8855617.html.
Zábavné je, že popisu díla se jednotlivé recenze neliší, a to nijak výrazně ani vůči mému textu. Holt ono to protínání scén nebude jednoduché – scény, do nichž probíhá invaze zvenčí, se vždycky brání. Frost udělal (něco jako) operu pro publikum, které na opery běžně nechodí. Diváky tradiční opery ale zřejmě osloví jen stěží. Žádné překvapení se nekoná.
BASIC HOUSE - OATS
Kdo sleduje scénu progresivní elektronické hudby, pravděpodobně zaregistroval kazetový label Opal Tapes. Funguje pouhé dva roky, ale i za tak krátkou dobu má katalog plný respektovaných jmen a skvělých alb z různých žánrových koutů elektronické hudby.
Šéfem Opal Tapes je Stephen Bishop, který se vedle aktivit spojených s vydavatelstvím věnuje svému projektu Basic House. První dlouhohrající album – Caim In Bird Form – vydal na začátku roku nejprve na kazetě a posléze ve vinylové verzi na labelu Digitalis. Hned v říjnu pak vydává další desku Oats na labelu Alter vedeného Luke Youngerem (v současnosti hrajícím jako Helm).
Basic House na Oats využívá pekelně hlubokého a nezvykle temného deep house, industriálně laděného ambientu a zvukových koláží známých ze scény označované jako post-noise (kultivovanějšího následovníka noise, kde sice hlavní roli nehraje randál a vysokofrekvenční tóny, ale klasické stavební prvky hudby jako melodie nebo rytmus nadále chybí). Fascinujícím způsobem jsou po většinu desky všechny tyto tři polohy využívány zároveň. Oats je tak vystaveno ve více úrovních – buďto se pod hladinou taneční hudby přelévá mihotavý hudební doprovod k halucinování (C-Beat), nebo někde pod plochami industriálního zvuku tušíme tlumené ozvěny večírku ve stylu distant rave (Time Table, L-Wave And Comb). Rytmu Bishop dosahuje jak tradičními beaty, tak střihem zvukových ploch (nekompromisní tanečně industriální deathrave B.G. Feathers).
B.G. FEATHERS (SC)
Taneční noise, temný deep house, industriálně ambientní distant rave, nic z toho není zrovna běžné spojení. Na Oats je to všechno, zároveň ale bez ostrých přechodů, bez překombinovanosti nebo nesoudné eklektiky. Je to jedna z desek, u kterých má člověk pocit, že to v hudbě pořád žije, že vývoj existuje a má smysl být toho součástí. Oats bude fungovat dobře jako taneční hudba pro posluchače noise a industriálu, nejsem si ale jistý, jak bude působit na běžné fanoušky taneční hudby. Mé alter ego s kulturně teroristickým apetitem by to nicméně rádo vyzkoušelo, ideálně propašováním Oats třeba na závěr setu večírku typu Sensation.
Jména z katalogu Opal Tapes se v Praze už objevily – S Olbricht zahrál pod karlínským viaduktem house set na úrovni toho nejlepšího z Boiler Room, reakce na večírek s Huerco S v Café Neustadt byly nadšené. Dnes máte možnost posoudit projev Basic House naživo v žižkovském Finalu. Předskakovat budou Lightning Glove. (Ti mimochodem nedávno vydali repress své druhé kazety Raving Peacock's Tail, kterou masteroval právě Bishop.) Pět let Cárů mlhy tak můžeme oslavit pátým koncertem, ve kterém mám prsty (zásluhy jdou nicméně hlavně za Baba Vanga a Lightning Glove).
Info akce na FB/last.fm.
v
Cáry mlhy měly včera pět let. Tento výběr je průletem historií blogu a ilustruje jeho vývoj od divného black metalu přes divné písničky po divnou elektroniku.
01 Knelt Rote – Immeasurable
02 Horrid Cross – IV
03 Bone Awl – Smiling Star-Wide
04 Vérmyapre Kommando – Sekhell
05 Fuckmorgue – Where He Goes
06 Kyla – Into The Depths
07 Man Is the Bastard – Regression to Birth
08 Goldfrapp – Horse Tears
09 Grouper – A Cover Over
10 The Drones – Locust
11 Ben Frost & Daníel Bjarnason – Reyja
12 Raime – Passed Over Trail
13 Emptyset – Interstice
14 Sister Body – Red
15 Lightning Glove – To All Traitors
16 Basic House – B.G. Feathers
17 WWW – Kleště
LINK.
UTOPENÝ V BAHNĚ A.K.A. THIS IS SLUDGE
Se sludgem je vždycky potíž. Obecná shoda je, že vznikl nejspíš tak, že se zpomalil punk. Jak už jsem psal v reportu z Earth, byly u toho nejspíš Black Flag, Flipper a Melvins. Nicméně hardcore punkový sludge je spíš popelka, mnohem častěji sludge sousedí a překrývá se se stonerem nebo doom metalem.
Kapitola sama pro sebe je vztah sludge a post-metalu. Většina post-metalových kapel má více či méně taky něco společného s hardcorem, ale oproti sludge má post-metal většinou styčné plochy s post-rockem nebo progresivním metalem. Vzhledem k nevyjasněnosti post žánrů se zkoušely termíny jako atmosférický sludge, což je ale hrozná blbost. Sludge je bahno – hnusné, smrdí a pomalu vás stáhne pod hladinu. Zbyde vám jenom bezmoc.
Podle mě platí, že nikdo nehraje sludge líp, než hardcore punkové / power violence kapely. Ten přímočarý přístup a nevyjasněná, nedogmatická image mi vyhovují nejvíc. Navíc jsou to kapely, které dokáží zahrát sludge i pod tři minuty. Nicméně snad až mimo staré sedmipalce Corrupted téměř neexistují alba, která by byla celá poskládána z krátkých sludge skladeb.
Endless Blockade byla nejlepší power violence kapela mimo první vlnu žánru, společně s California Love. A jediný okultní power violence, který znám. Dneska hrají ve skoro stejném složení pod jménem Column of Heaven, ale není to ono. O California Love už jsem psal, je to hudební ekvivalent nenávisti. Japonští Corrupted byli nejlepší sludge kapela všech dob. Taky nejtvrdší. Ještě hrají, ale po posledním albu v jiném stylu oznámil zpěvák odchod, takže je lepší už asi nic neočekávat. Z nějakého důvodu měli texty ve španělštině, Estar En Visperas De Ultima pěkně v kostce shrnuje jejich různé polohy. Crossed Out a Man Is The Bastard jsou power violence kapely ze staré školy, Excruciating Terror je legendární grindcore a Warcollapse ultimátní crust. (Janne z Warcollapse má vedle toho projekt Siebensünden, což je blíž na kost ohlodanému doom metalu s vokálem jako od čarodějnice s polámanými hnáty.)
Utopený v bahně je výběr sludge skladeb od kapel, které nehrály sludge, a Corrupted s Noothgrush, absolutní špičky sludge kapel.
1 The Endless Blockade - Angra Mainyu
2 California Love – Stumble To Failure
3 Corrupted – Estar En Visperas De Ultima
4 Crossed Out – Crutch
5 Man Is the Bastard – The Arena
6 Excruciating Terror – Self Destruct
7 Warcollapse – Massgenocide
8 Noothgrush – Extraction
LINK.
SISTER BODY - STAR / RED
Sister Body je nově pojmenovaný projekt dříve vystupující pod jménem Head in Body. Head in Body je jméno, pod kterým začal původně vystupovat Ondřej a které stále používá pro označení sebe sama. Proto když se k němu přidala Kamila pod jménem Her Sister is Pregnant, začalo být poněkud matoucí rozlišení mezi dvouhlavým projektem Head in Body a jednohlavým Ondřejem Head in Body. Sister Body je tedy Head in Body a Miss Camilla. Miss Camilla je samozřejmě Her Sister is Pregnant.
Head in Body zároveň hraje ve výrazně mladších Lightning Glove, přičemž obě kapely k sobě váže víc, než jeho přítomnost. Obě kapely zaplňují mezery, které doma nepochopitelně máme (ve smyslu recenze na Fantasmagorii interiéru). Obě mají mezinárodně univerzální potenciál. Ten poměrně přesvědčivě dokládá fakt, že druhá kazeta Lightning Glove vyšla na anglickém labelu Tesla Tapes, hned první kazeta Sister Body – Star / Red – na americkém labelu Spleencoffin. Obě kapely staví na odkazu rave scény a obě tu euforii starých tanečních parties převracejí naruby. Tam ale principiální podobnosti končí, protože na rubu euforie našla každá z kapel něco jiného.
Sister Body (tehdy teda ještě pod jménem Head in Body) jsem poprvé slyšel jako předskokany The KVB ve Finalu v zimě 2012 a v reportu jsem psal, že kdyby Jack Nicholson v The Shining nepřišel na přízračný swingový večírek, ale na přízračnou, snovou techno party, hráli by tam Head in Body. A hodlám se toho držet, protože jednak "opakování dobrých věcí je fajn, opakováním špatných věcí se tyto věci stávají zajímavějšími" (Lorenzo Senni, http://www.hisvoice.cz/clanek_1244_jak-tancit-po-smrti-raveu.html), jednak tahle věta platí dneska ještě víc, než v zimě před rokem.
Kazeta má pět skladeb; uzavírá ji skladba Dreamkiller, kterou hráli už loňskou zimu. Oproti ní je taneční složka zbylých skladeb výrazně potlačená. Rytmus tam sice poskládaný z repetice fragmentů samplů je, ale pokud po vás někdo bude chtít pustit něco, na co by šlo tančit, Sister Body jí nepouštějte. Zvukově jsou vedle melancholicky posazených tónů důležité různé analogové ruchy a šumy (jako když vám začne přeskakovat deska nebo chrčet rádio) poskládané do zvukových ploch nebo rytmických smyček. Výsledný zvuk, obzvláště u první skladby Star, tak připomíná zvuk projektu Jamese Kirbyho The Caretaker. Což by mě před rokem v zimě u Dreamkillera nenapadlo. A tady se kruh uzavírá, protože Caretaker celý svůj projev založil na inspiraci scénou večírku z The Shining.
Androgynní zpěv Head in Bodyho do tohoto zvuku perfektně zapadá a zintenzivňuje výsledný dojem neskutečna. Skvělým novým prvkem je zakomponování vokálu Miss Camilly ve skladbě Red, která nedbale měkce deklamuje jednotlivá slova nebo holé věty, čímž příjemně připomíná nenápadně smyslný projev vokalistky kapely Meanwhile, back in Communist Russia... Ve spojení se zbytkem skladby je výsledkem zvláštní směs pocitů, podobná zneklidňující a lehce matoucí přitažlivosti nahého těla s velkou, ještě čerstvou jizvou. Třetí Dub for Happy Soul nenápadně a přesto dramaticky graduje, čtvrtá Cadillac (On the Way to the Hospital) se noirovou atmosférou blíží první Star, ale nešumí ani nepraská, jen na pár ambientních tónech synthezátoru plyne, dokud není přerušena rytmem elektronických výbojů připomínajícími osmibitové hry. Poslední Dreamkiller je hlavní důvod, proč má smysl o kazetě mluvit v souvislosti s taneční hudbou. Celkově kazeta přepadá spíše na ambientní stranu, což je trochu překvapení. Pořád je to ale hudba na přízračnou, snovou taneční party, se špatně identifikovatelnou subtilní hrozbou ve vzduchu, že pokud spíte, už se možná neprobudíte. A pokud jste vzhůru, bude to ještě horší. Jack Torrance ví svoje.
Ve spojení s produkcí Head in Bodyho se s železnou pravidelností objevoval termín distant rave, čemuž rozumím jako projevu založeném na simulaci zvuků taneční party doléhající k nám odněkud zpovzdálí. Ať už geograficky, nebo možná příznačněji v čase. (Což mimochodem sedí jak na Sister Body, Lightning Glove, tak i na Midnight, the Stars and You od Al Bowlly & Ray Noble Orchestra v provedení použitém v The Shining. Tahle scéna tak možná zachytila první večírek ve stylu distant rave vůbec. Všechno to do sebe zapadá.) Sister Body i Lightning Glove v současnosti začaly razit termín deathrave, což je nejlepší označení žánru za posledních dvacet let, ilustrující inverzi nálady původních tanečních parties do něčeho temnějšího. Smrt raveu a vyrovnání se s ní je navíc aktuální téma s nově vznikajícími pohrobky (viz už výše odkazovaný článek z His Voice - Jak tančit po smrti raveu od Honzy Bělíčka) a vedle resuscitování odkazu raveu ve stylu producentů jako Powell nebo Lee Gamble je nepochybně ve vzduchu prostor pro dekonstrukci ve směru deathrave. Dobře to zapadá do současného proudu progresivní post-taneční hudby sousedící s noisem, industriálem a post-punkem, kdy Prurient hraje techno, projekty typu Emptyset ho dekonstruují, Raime staví na fragmentech dubstepu a Regis produkuje post-punkové Tropic of Cancer.
Je fajn mít projednou lokální kapely, které nejen že mají potenciál hrát aktuálně živý žánr, navíc s potenciálem nezapadnout v rámci úzce vymezené žánrové sekty, ale dokonce jsou schopné ho spoluvytvářet. Poslouchejte a kupujte na bandcampu. A všem řekněte, že Jack Nicholson poslouchá deathrave.
IGNATZ, INNERCITY, STRANGERS IN THE CITY & ROUILLEUX @ K4
Už zítra, 21. června. Domácí lo-fi písničkářství pod hladinou shoegaze, belgické experimenty s psychedelickým rockem a belgický hardcore dřevní blues s přepady do hluku. Noiseblues. Pitchfork approved. Projekty, o kterých se teprve bude mluvit a projekty, o kterých by se už dávno mluvilo mnohem víc, kdyby v umění existovala špetka spravedlnosti. Letmo a Cáry mlhy zvou a doporučují. Podrobnosti na Facebooku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
