neděle 24. března 2013

LIGHTNING GLOVE & NACHTBOTE @ BERLÍNSKEJ MODEL

20. března 2013.

Berlínskej model je malinká galerie kousek pod Letnou o dvou místnostech, které by dohromady daly slušný obývák, provozovaná partizánským způsobem za polo-staženými roletami. I když bydlím doslova za rohem a hloučky venku postávajících kuřáků jsem míjel už několikrát, o její existenci jsem se dozvěděl až v souvislosti se křtem první kazety pražských Lightning Glove – Fantasmagorie interiéru. O to víc mě překvapilo, že účast na křtu plánovalo podle facebooku dohromady asi 160 lidí. To je zhruba tak o 130 lidí víc, než kolik se tam vejde. I když v těchto číslech se návštěvnost (naštěstí) nepohybovala, lidí přišlo spoustu, minimálně optikou prostoru. Fakt je, že s ostatními návštěvníky jsme si byli tak nějak blízko. Fyzicky blízko. Svoji roli v tom hrál i obří stůl znamenající obří mrtvé místo v koncertní místnosti, jehož přítomnost si nicméně celkem snadno umím vysvětlit. Prostě se nikam jinam než do této místnosti nevejde. Berlínskej model je i přes hrozný jméno skvělý místo, kam hodlám v teplákách a žabkách chodit koukat, co se děje.

Lightning Glove je kapela z okruhu KLaNGundKRaCH a A2, doma jsou především na blogu Red For Color Blind a sami se vnímají na pomezí punku a techna s nádechem starého rave. Za elektronikou stojí Dizzcock a Head in Body, vokály patří snsbr a na úroveň audiovizuálního projektu je staví VJka AKA 47 jako stabilní člen kapely. Mix minimalistické taneční hudby a pasivně agresivního vokálu na mě funguje hodně spolehlivě a do ipodu jsem si jejich věci tahal už ze soundcloudu. Naživo měli zvuk basovější, než s jakým jsem si je zvykl spojovat a nejsem si jistý, jestli bych je po zvuku poznal, tísnivé vyznění ale pořád fungovalo. Jasně přidanou hodnotou naživo jsou vizualizace, které dekonstruují raveové barvičky do ostrých úhlů a vlků, čímž perfektně ilustrují zvolenou, na první pohled nepadnoucí kombinaci hudebních stylů.

Společnost jim dělal Nachtbote se svým synťákově tanečním setem. Vezmete post new wave kapely typu Cold Cave, odstřihnete vše nad úplným základem a přidáte taneční rytmus. Výsledkem je klubová hudba pro Creepee Teepee fans. (Což teda taky moc neodpovídá tomu, co má na soundcloudu.) Zněl výborně, ale zabalil to celkem svižně asi po půlhodině hraní.

Následný večírek probíhal stylem, jakoby ani nebyla středa. Bohužel byla, což jsem si bolestivě uvědomoval celý čtvrtek. Normální foťák jsem tentokrát nechal doma, protože jsem se bál, že s ním bych se už dovnitř nevešel, fotky jsou tedy tentokrát pouze z telefonu. Vedle křtu kazety proběhla i premiéra klipu To All Traitors, který taky visí dole.

Lightning Glove & Nachtbote @ Berlínskej model #1

Lightning Glove @ Berlínskej model #1

Lightning Glove @ Berlínskej model #2

Lightning Glove @ Berlínskej model #3

Lightning Glove @ Berlínskej model #4

Lightning Glove @ Berlínskej model #5

Lightning Glove @ Berlínskej model #6

Lightning Glove @ Berlínskej model #7

Lightning Glove @ Berlínskej model #8

Lightning Glove @ Berlínskej model #9

Lightning Glove @ Berlínskej model #10

Nachtbote @ Berlínskej model #1

Lightning Glove & Nachtbote @ Berlínskej model #2



neděle 10. března 2013

NO PAVAROTTI - I’M NEVER GONNA SURF AGAIN



Rozhodně nevyhledávám projekty, které cíleně tvoří na základě improvizace. Že by ale byla chyba se takovým projektům zcela vyhýbat zásadně dokládají například norští Supersilent a naši No Pavarotti.

I’m Never Gonna Surf Again je skladba z desky Too Late to Care z roku 2010 a je to pecka, která návykovým způsobem spojuje melancholii minulého léta a roztroušeně znepokojující podkres do výsledného něžného mindfucku. Video je příjemný bonus.

sobota 9. března 2013

LEE NOBLE & NO PAVAROTTI @ K4

V každém vztahu přijde chvíle, kdy se ho buď pokusíte dostat na další úroveň, nebo je na čase ho skončit a najít si jiný. S hudbou to jdeme zkusit na další úroveň.

První krok je dobré udělat něžně. Proto první koncert, na kterém se v roli tichého společníka Letmo budu spolupodílet, je Lee Noble a No Pavarotti.

Lee Noble vrství snové ambientní drone smyčky nad zpomaleným písničkářstvím, někdy víc, někdy míň abstraktně, někdy se subtilním vokálem, někdy bez něj. Podobně jako Grouper, někdy s nádechem Troye von Balthazara. Oproti Grouper ale uberte kruhů pod očima a přidejte nerdovství. No Pavarotti jsou k němu ideálními partnery. I u nich nejednou cítíte, že někde pod hladinou narkotické melancholie posloucháte vlastně fragmenty popu a vlny zvuku se mimovolně mění ve vzpomínky na události, které se možná vůbec nestaly.

V neděli 17. března bude K4 plná zvuků, ze kterých se točí hlavy a padají víčka, a vstup je levnější než drogy.





úterý 5. března 2013

MUŽ A SMRT



Výběr je soundtrackem k temné straně života muže. Tematicky pokrývá všechna oblíbená témata: sebedestrukci, alkohol, drogy, násilí, ctižádost, samotu a obleky. Navíc z ženských časopisů vím, že muž potřebuje rozhled a nadhled, výběr se proto snaží reprezentovat oboje.

Ideální doprovodná četba k výběru je Palahniukův Fight Club, který je něco jako bible vypořádávání se se současným světem o očišťující síle archetypálního jednání v pokrytecky bezpečné společnosti (kde fyzické nebezpečí nepředstavuje viditelná hrozba, ale produkty, které si kupujeme za peníze z práce, ze které máme deprese).

Palahniuk prý při psaní Fight Clubu poslouchal Downward Spiral na repeat. Nicméně i když Palahniuk poslouchal Nine Inch Nails, jsem si jistý, že Tyler Durden poslouchá Flipper. Flipper je ultimátní kapela životního stylu muž a smrt. Zatímco všechny kapely kolem nich během osmdesátých let přidávaly na rychlosti a z punku dělali hardcore punk, Flipper uměli hrát nesnesitelně pomalu a s takovým skřípotem, že to budí respekt i se znalostí třicetileté historie extrémní hudby. Nebáli se ani šestiminutové skladby se saxofonem a jednovětným textem, čímž museli klasické pankáče hrozně štvát. Co se členů kapely týče, jeden byl veterán z Vietnamu a tři se předávkovali. Tolik nebezpečí a sebedestrukce jinde prostě neuslyšíte.

Stejně jako If I Can’t be Drunk, i Your Wedding dokazuje, že méně je někdy více. I remember entering you, entering you. I’m gonna be drunk, so drunk at your wedding. Smog v téhle skladbě dotáhl umění zkratky na tak vysokou úroveň, že to s přehledem snese srovnání s nejstručnějším příběhem všech dob čestného kmotra životního stylu muž a smrt, Ernesta Hemingwaye: For sale, baby shoes, never worn. Hemingway si stejně jako Cobain ustřelil hlavu brokovnicí, Cobain si na triko maloval logo Flipper, Nine Inch Nails a Flipper dělí Killshot, stejně jako vypravěče a Durdena, Robinson je Durden v reálném světě. Pojítka jsou jasně zřetelná a příběhy mají jednoduchou linku: hrdina touží po poznání, poznání plyne ze ztráty a přijetí rozpadu, pak přichází poznání, že poznání je k ničemu. Jsme jen tikající muži, the same decaying organic matter as everyone else. Zásadní otázka je, jak s tím zjištěním naložit.

1 WWW - Tikající muž
2 Nine Inch Nails - Mr. Self Destruct
3 Ben Frost - Killshot
4 Flipper - If I Can't Be Drunk
5 Smog - Your Wedding
6 Nirvana - You Know You're Right
7 Oxbow - Well Dressed Man
8 Faith No More - Just a Man

LINK.