THE CONSEQUENCES OF A DYNAMIC LIFESTYLE @ FINAL CLUB

Federsel, Alpha Strategy a Zack Kouns, 14. ledna 2012

FLICKR.

MUSIC TO RUIN YOUR EVENING

Tento výběr je ilustrací jedné z mých představ dobrého večírku. Zavřel bych hosty do jedné místnosti, zakázal jim mluvit, zhasnul světla a pod jménem DJ Smrt jim pouštěl Music to Ruin Your Evening, přičemž bych doufal, že to v nich dokáže vzbudit alespoň obrysy podobně tísnivého příběhu, jaký se mimovolně za zavřenými víčky promítá mně.

Je to vždy zvláštní zážitek, když vámi tvořená věc ožije vlastním životem. Music to Ruin You Evening začal vznikat v průběhu října, s cílem dát dohromady strašidelný výběr vhodný k terorizování tance chtivých hostů na halloweenských party. Zároveň jsem se chtěl co nejvíc vyhnout kytarám, protože kytary pro tento účel dokážou jen málokdy být dostatečně abstraktní. Několikrát jsem si myslel, že výběr je hotový, ale ten výběr si to nemyslel. Postupně vypadlo několik věcí, které tam přitom byly zařazeny od samého záčatku a výběr se do značné míry stavěl okolo nich. Nejtěžší bylo vybrat dvanáctou skladbu, bez které by výběr nefungoval. Výběr si nakonec vybral přízračnou říkanku PJ Harvey. Poté už zbývalo je přeskládat sekvenci skladeb a najednou to do sebe vše zapadlo, jak zvukově, tak pocitově. Třeba vám to taky tak přijde. Spálil jsem na tom hrozně moc času, tak ať to teď kazí večery i někomu jinému. Má to jen málo přes půl hodiny.

Výběr je nahraný na platformě 8tracks, která funguje na základě licence pro internetová rádia. Což je elegantní hned ze dvou důvodů - je to legální a člověk nemusí na disk tahat cizí výběry s podivnými tagy, jen obtížně zařaditelné do knihovny. Po přihlášení to umí i scrobblovat na last.fm. Překvapením pro mě navíc je, že na 8tracks skutečně lidé chodí poslouchat, nejen posílat vlastní výběry, a když člověk ignoruje záplavu mixů zbytečného dubstepu, lze tam najít i zajímavé věci. Jednotlivé skladby jednak vidíte dole, jednak jsou postupně zobrazovány při přehrávání, a to včetně alba, ze kterého pochází.

Cover art je od Kasvisions, kamarádky z dob, kdy jsem se ještě byl schopný orientovat v myspace. Klikejte na osmičku.

01 Venetian Snares - Colorless
02 Emptyset - Structure
03 Man Is the Bastard - Regression To Birth
04 Man Is the Bastard - Poacher
05 Switchblade - Chrome Angel
06 PJ Harvey - Nina In Ecstasy
07 Svarte Greiner - Ulsokk
08 Ben Frost - Peter Venkmann Pt. I
09 Ben Frost - Peter Venkmann Pt. II
10 Clint Mansell - Power, Seduction, Cries
11 Jimmy Scott - Sycamore Trees
12 Venetian Snares - Room 379

SUNDOWNING @ CHAPEAU ROUGE

6. ledna 2012

Koncerty ve sklepě Chapeau bývají trochu absurdní. Ježíš táhne na Berlín jako předkapela Monarch! hráli snad víc než dvakrát tak dlouho než Monarch! (tam ale svoji roli hrálo to, že Monarch! se po cestě někde ztratili), hned po konci skvělého koncertu Bone Awl se do sklepa začali trousit fanoušci Kayova electro večírku, jejichž věkový průměr se pohyboval ne moc nad sedmnácti, a pravidlo trojic potvrdil koncert Sundowning. Nebo spíš takhle, já si myslel, že jdu na koncert Sundowning. Ve skutečnosti jsem šel na minifest mladých českých progresivně metalových a metalcore kapel (celkem byly tuším čtyři), ke kterému byli Sundowning z nějakého důvodu připojeni. Fanoušky těch kapel Sundowning nezajímali a naopak. Z nějakého důvodu byly na stránkách Chapeau se Sundowning uvedeny dvě úplně jiné kapely. A z nějakého důvodu Sundowning vyhnali před poslední skladbou (což vzhledem k tomu, že zahrát jich měli zhruba pět, bylo vážně brzo), aby se parket uvolnil pro následující electro večírek, který prostě těch deset minut už nemohl se startem počkat. Když jsem se nevlídně ptal pořadatele, čím se to tak stane, klub prý původně stanovil jiný konec akce, než nakonec vynucoval. Z klubu jsem se nikoho na nic neptal a šel domů.

Nicméně, koncert Sundowning byl dobrý. Nikdy předtím jsem je neslyšel (mimo kontrolního videa z youtube před koncertem), ale jejich přímočarý, ostrý a ne nutně jen pomalý post-metal se strojovým rytmem ve stylu Celeste nebo starých Switchblade hraný ve tmě jen se zářivkou na zemi stál za to. Pokud by se někomu někdy podařilo udělat jim koncert, jako se to u Celeste podařilo Radkovi v Jelení, byl by to krásný večer.

FLICKR.

ICONACLASS @ 007

28. října 2011

ICEAGE - SELF-TITLED

Náctiletí sígři z Kodaně, Iceage, jsou facka každému, kdo by chtěl zbytečně papouškovat, že punk je mrtvý. S eponymní deskou by nejvíc in byli v Anglii v druhé polovině sedmdesátých let, když Joy Divison byli ještě Warsaw, ale z punku už se rodil post-punk. Většinou zní přesně v tomto duchu, přitom ale nejde o pitomé retro, autenticita ze zvuku i nasazení jen cáká. Hudba Iceage je na desce někde na pomezí punku a post-punku. Chvílemi výrazně rytmická a temná, vždy zahraná s pankáčsky neurvalou energií a smyslem pro jednoduché melodie, do kterých se ideálně vyřvává s natrženým rtem a lahváčem v ruce. S postupnými poslechy člověk trochu přehodnodí původní pocit, že je to celé čirý post-punk, který navozuje zařazení výrazné White Rune na začátek alba. Punku bez přívlastků je na desce nakonec výrazně víc. Pro mě osobně by nicméně opačný výsledek znamenal oblíbenější desku - White Rune je pro mě vrcholem alba. Největší hitovka je pak poslední You're Blessed.

Deska mi přišla pěkně po pankáčsku v nevycpané krabici od pizzy, odpovídajícím způsobem prohnutá. Moc dobrá práce, Escho.

Nedávno jsem navíc s hrůzou zjistil, že 3. prosince byli ve sklepě Chapeau Rouge. Další akce, kterou se pořadatelům podařilo přede mnou utajit (podobně jako třeba Counterblast v Discentru na jaře - to byla akce s hodně vysokým stupněm utajení). Vedle facebookové skupiny pořadatelské A.M. 180 Collective se vstupem na požádání jsem zmínku o tom našel na serveru Indie Music, kde mají i report a fotky. Snad to byl dobrý koncert. Snad na něm příště budu taky.

3 ROKY

V pátek to bude přesně měsíc poté, co by Cáry mlhy oslavily třetí narozeniny, kdybych si na to včas vzpomněl. Snad to vynahrazuje alespoň fakt, že tak dělám příspěvkem #44.

WWW, ROCK CAFÉ A LIVE!

Miluju WWW. Někdy okolo roku 99 se ke mně dostala kazeta s věcmi jako Medvídek Pú, Noční můra nebo Horkej toast, a od té doby jsem věděl, že chci víc. Na kazetách jsem postupně měl jejich tehdy ještě rozverně funkový Karamel z Real Acide Juice, stejně jako skladby z obou East Side Unia nebo Hip Hop Hurá, kde už pomalu legrace končila. Pak nebylo dlouho nic. Kazety postupně zmizely podobně záhadně, jako se objevily (tedy u kamarádů kamarádů). Několik let jsem WWW neslyšel, natož abych slyšel o nich. Naděje umírá poslední, pak i na ní dojde. Až z ničeho nic přišel na konci roku 2006 Neurobeat jako debutová deska po patnácti letech existence. Sklony k dadaismu a dekonstrukci textu zůstaly, ale rozvernost nahradila deprese, chlad a vztek; beatbox a pra-hip-hopový podkres nahradil studený industriál v hip-hopovém rytmu. Tanec sekyr jako druhá deska byl zase trochu jinde. Ubylo rytmu, ubylo vzteku, přibylo smutku. Kombinace Typlta jako textaře a Anděry jako hudby a hlasu WWW funguje... moc dobře. Jako máloco. Naše top kapela? WWW. Bez ohledu na žánry. Bez mezery za otazníkem.

Na třetí album se netrpělivě čeká. Zase bude jinde. Podle toho, co zatím bylo slyšet, na to půjde tancovat. Na veselý večírek bych to ale neviděl. Čtyři nové věci byly mimo jiné slyšet na jarním koncertě v pražském Rock Café. Kde toho zahráli spoustu. A nahráli to. Říkalo se, že jako 2xCD to tradičně na labelu Big Boss vyjde ještě do Vánoc. Je to znamení osudového vztahu, že jsem se na stránky labelu podíval právě dnes, abych zjistil, že vyjde zítra. 7. prosince 2011. V limitované edici 631 kusů, podle návštěvnosti onoho koncertu (a zároveň prý kapacity Rock Café). Neotálel jsem. Neotálel bych ani být vámi.

Informační hodnota příspěvku: 7. prosince 2011 vychází u Big Boss dvojCD geniálních WWW - Live! (zkuste si to vygooglit) se záznamem koncertu z 12. dubna 2011 z Rock Café.